Místo babičky je ze mě zase máma!

„Nedávno byla u mě v ordinaci paní, která chtěla doporučit nějaké prostředky, aby lépe snášela menopauzu. Přestala menstruovat a cítila se divně. Prohlédl jsem ji - a ve skutečnosti byla těhotná," líčí jeden ze svých zážitků, který prý není obvyklý, ale ani ne zcela vzácný, gynekolog Ivan Střítal. Dámě je šestačtyřicet a jejím současným dětem osmnáct a dvacet. „Já ho zabiju," pravila prý na adresu svého muže. Pak připustila, že vina je na její straně. Riziko otěhotnění se jí už zdálo natolik absurdní, že přestala brát antikoncepci.

Většina žen, které nečekaně otěhotní po čtyřicítce a přitom už mají relativně velké děti, se podle Ivana Střítala vesměs přikloní k potratu. Není to ale samozřejmostí.

„Mám stejně starou kamarádku, bude jí pětačtyřicet. Obě starší děti jí už šly se svými teenagerovskými problémy na nervy, práce ji deprimovala, prostě  krize středního věku jak vyšitá. Ale rodina je dost dobře zajištěná a Radka měla pocit, že si miminka dokáže užít, získá novou náplň života, že výchovu už zvládne po všech zkušenostech lépe. Zatím jí to vychází, Františce bude rok a obě jsou v pohodě," líčí příběh své přítelkyně Jitka. Jak ovšem dodává, bezesporu tu hraje důležitou roli, že její kamarádka nemusí být ve stresu kvůli financím a občas si dopřeje hlídání, aby se odreagovala. Starší děti se nad celou situací nejdřív pohrdavě pošklebovaly, ale nakonec propadly kouzlu malé sestřičky, takže se jí v rámci možností také věnují, zkrátka malá Františka rodinu stmelila.

Obavy z toho, že u starších rodičů je větší riziko narození postiženého dítěte, je sice podle doktora Střítala statisticky skutečně významnější, ale není třeba ho přeceňovat. „V současnosti se změnou životního stylu přibývá starších rodiček, které mají zcela zdravé děti. Nemluvě o tom, že řada významných osobností se narodila právě za takových okolností. A vývoj medicíny umožňuje ve většině případů včas rozpoznat ohrožení vývoje plodu a doporučit potrat," tvrdí gynekolog.

Pro leckoho jsou ale možná důležitější psychické zábrany. „Jste naladěná na to konečně se věnovat sama sobě, svým zálibám a koníčkům. Nebo se stydíte chodit do poradny společně s mladými maminkami, které vás budou považovat za babičku. Anebo máte pocit, že nápor péče o malé dítě už nezvládnete - nedovedete si představit opět věčné ponocování, ranní vstávání, vaření kašiček, posléze trpělivost s všetečnými dotazy, pak kontrolování úkolů...," popisuje zdroje obav z pozdního těhotenství psycholožka Martina Vrzalová. Jak dodává, tímto dilematem prošla i její sestra, která nám následně své nedávné pocity popsala.

„Uvědomila jsem si, že nemám tolik trpělivosti ani energie jako ,za mlada‘, byla bych úzkostlivější. Už jsem se chystala na roli babičky, která občas ochotně pohlídá, ale odpovědnost a péče na plný úvazek mě děsí. A dost pochybuju, že by se manžel nějak zvlášť angažoval. Rozhodnutí sice nechal gentlemansky na mně, ale evidentně mu spadl kámen ze srdce, když jsem šla na přerušení," přiznala nám Klára.

Jak tvrdí psycholožka Vrzalová, bez ohledu na věk je nejpodstatnější, zda třeba i navzdory nepříjemným okolnostem zjistíte, že se vlastně na nové miminko těšíte a máte chuť mu poskytnout tu nejlepší péči. V takovém případě je pak na lékařích, zda vám porod doporučí. „Může to být obohacující prvek pro vás i pro celou rodinu. Pochopitelně předpokladem šťastného těhotenství i následného období je alespoň vlažný souhlas partnera a starších dětí. Pokud máte pochyby, jak vše zvládnete, nebo narážíte na zarytý odpor okolí, naopak si nevyčítejte interrupci. Je to rozhodně lepší řešení než představa nedostatečného zázemí pro dítě, které vlastně nikdo nechtěl," radí psycholožka.