Článek
O seznámení touto cestou jsem se v životě pokusila několikrát. Většinou jsem se nedostala dál než k první schůzce. Ta pro mě představovala několik hodin zoufalství nad obsahem šatníku, pak chvíle trémy spojených s bolením břicha, to vše završené krátkým setkáním s člověkem, jenž mi nevyhovoval už na první pohled, ovšem neměla jsem odvahu dát mu to hned jasně najevo. S odstupem času, když vyprchaly negativní pocity, musela jsem se svým seznamovacím eskapádám smát.
Přišla jsem celá rozechvělá na Petřín a tam na mě čekal chlap s batohem na zádech. V něm měl středně velký kbelík kysaného zelí, které průběžně nabíral rukama a konzumoval (také mi nabídl) a přitom dobrosrdečně vykládal, že to je jeho prevence proti chřipce...
Jiný adept na vztah mi na lavičce v parku dvě hodiny zlobným tónem vyprávěl o své bývalé ženě, zejména o její vášni pro čerstvou karotku. Snědla jí prý během několikaletého soužití tolik, že se její pleť začala barvit do oranžova.
Když mi trochu otrnulo, odepsala jsem opět na inzerát v seznamce a tentokrát vyrazila na rande v romantickém prostředí lesní obory. Moje tehdy šestnáctiletá dcera se schovala v křoví pro případ, že by to byl „úchylák"... Odpoledne mi uteklo v příjemném rozhovoru, zatímco chudince dceři se vleklo v keři plném obtížného hmyzu. Na závěr jsem se však dozvěděla, že nevyhovuji, protože na fotce jsem vypadala lépe než ve skutečnosti!
Další potenciální partner mě ve svém profilu zaujal svým zanícením pro vážnou hudbu. Jeho favoritem byl prý W. A. Mozart. Při prvním rozhovoru přes Skype jsem se nenápadně zmínila, že když je mi v zimě zima, pustím si Turecký pochod a hned je mi tepleji! Ten člověk se zeptal: „A co to je, ten Turecký pochod?“
Potom jsem narazila na osudovou lásku. Na seznamce se prezentoval jako vzor všech ctností a ušlechtilých zálib, s postavou atletickou a sametovým hlasem. Dala jsem v práci výpověď, sbalila si věci a odstěhovala se k němu. Když jsme si zařizovali byt, „podařilo“ se mi rozbít velké zrcadlo. Sedm let neštěstí...
Ano, ta pověra nelže. Čekalo mě pět let utrpení s maniodepresivním manželem a po mém totálním zhroucení ještě dva roky, po které jsem se ze všeho pomalu dostávala.
Na seznamku jsem ale nezanevřela, už rok se máme díky ní rádi se současným přítelem. Pravidelně mě navštěvuje, rozumíme si po všech stránkách a já jsem zase šťastná. Co bude dál, ukáže čas.
Jak to máte s muži vy? Dokážete si je omotat kolem prstu? Dělají přesně to, co po nich chcete? Nedokážete si pomoci a vždycky svého šarmu využíváte? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
