Hlavní obsah

Muži, kteří rádi nosí kalhotky

Foto: Thinkstock

Kalhotky i podprsenka, vše padne jako ulité!

Našla jste partnera oblečeného do vašeho spodního prádla? Masturboval sám nad sebou, když se takhle vymóděný producíroval před zrcadlem? Pak máte nejspíš problém s jeho sexuálními potřebami! Lze to nějak vyřešit? Nebo od něj máte radši utéct?

Článek

„Stala se mi moc divná věc,“ začíná vyprávět recepční Natálie. „S přítelem bydlíme necelý rok. Nikdy jsme podle mne v sexu neměli problém, ale asi mu se mnou v posteli něco chybí,“ soudí na základě události posledních dní. „Šla jsem na noční a zapomněla jsem si v ložnici telefon. Po pár minutách prohrabávání auta mi došlo, kde asi je, takže jsem se pro něj vrátila zpátky do bytu, kde na mě čekal naprostý šok. Přítel stál před zrcadlem, na sobě měl moje spodní prádlo, moje samodržící punčochy i červený župan z peříček a masturboval! Stála jsem tam jako opařená. A pak se nezmohla na nic jiného než otočku a útěk do práce. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet,“ vzdychá Natálie.

Já ale nejsem úchyl. Nebo snad ano?

Po příchodu z práce se jí partner omlouval, že prý to nevypadá tak, jak si nejspíš vyložila, on přece není žádný úchyl, ale normální chlap, co si jen chtěl vyzkoušet něco nového. „Jak dlouho se takhle převlékáš do mých věcí?“ zněla otázka Natálie. „Ehm, čas od času,“ odpověděl její partner. Měla by sympatická recepční začít šílet a bát se o svoje krajkové a saténové prádlo a partnerský vztah?

Fetišista vs. transvestita. Kdo je kdo?

Nedávno jsme psali o byznysu založeném na prodeji použitého spodního prádla čili fetišismu. Vysvětleme si rozdíl mezi touto deviací a chováním přítele čtenářky Natálie. „V případě fetišismu jde o erotické zaměření na neživé předměty nebo části těla, které zastupují sexuální objekt,“ vysvětluje sexuolog Petr Weiss. Tyto sexuální aktivity většinou probíhají tak, že se dotyčný vzruší na základě nějakého předmětu (kalhotek, punčoch, latexového oblečení…), jenž byl použit předchozím majitelem. Fetišista k takové věci čichá, mazlí se s ní, onanuje a rozvíjí fantazii nad ženou, která něco tak skvostného nosila.

Ovšem jiným druhem sexuální abnormality je transvestitismus neboli tak zvaný cross-dressing. „Tehdy je vzrušení dosahováno převlékáním se do šatů opačného pohlaví a eventuálně i vystupováním v roli opačného pohlaví,“ zmiňuje se Petr Weiss za připomínky, že pocit příslušnosti k vlastnímu pohlaví přitom nebývá podstatně narušen. Muž se stále cítí být mužem. Právě proto se transvestité výrazně liší od transsexuálů, kteří se hrdě hlásí k opačnému pohlaví, cítí se jím být, podstupují operace, aby se co nejvíce přiblížili druhému pohlaví. (V tomto případě se nejedná o deviaci, ale poruchu sexuální identity.)

Proč to muži dělají?

Podle Weisse ale transvestita s identitou zásadní problém nemá. První příznaky jeho zvláštního chování se obvykle nacházejí již v dětství, kdy měl radost z toho, že může masturbovat s něčím „zakázaným“ (ale čistým a nepoužitým). Později to dělal proto, že se cítil víc v pohodě, když mohl u sebe nosit nějaký ten kousek dámského prádla. To je nejspíš případ i naší čtenářky, která si zoufá, že ji něco takového potkalo. Aby ne. Většina transvestitů je schopna partnerské sexuální adaptace, ale milování se ženou jim většinou výrazné sexuální uspokojení nepřináší, i když se zpravidla jedná o heterosexuály. (Je však nutné zdůraznit i fakt, že známá travesty show, kde si muži hrají na Lucku Bílou či Helenu Vondráčkovou, se za transvestitismus neoznačují, neboť se nejedná o převlékání za účelem vzrušování, ale zisku.)

Foto: Thinkstock

Dá se s takovým mužem ve vztahu fungovat?

Co dělat, když miluje převlékání?

Natálie má tedy k dispozici následující možnosti:

1. Přistoupí na partnerovo chování a dá mu šanci v tom smyslu, že vyslyší jeho požadavky. Může se jednat o partnerovo přání milovat se s ním něžně – jako se ženou, nechat ho v podřízené, submisivní roli, která je typičtější pro dámy… Co je mu zkrátka libo. Ale ani to není zárukou, že se přítel – transvestita bude cítit uspokojen. Musí se to vyzkoušet, těžko soudit dopředu.

2. Navštíví s partnerem ordinaci sexuologa, který na základě psychologického profilu dotyčného stanoví, co se s jeho potřebami dá nebo nedá dělat v kombinaci s běžným partnerským životem.

3. Opustí ho a najde si jiného. Rozhodování to jednoduché nebude, to se ví. Měla by ale myslet na to, že vina rozhodně není na její straně, a proto si nemusí připadat o nic méně žensky než před tím. Takové věci se prostě v životě stávají.

Jak byste v takové situaci postupovala vy? Řešila byste to s partnerem? Nebo ho radši hned „odstřihla“?

ynezorPumanzeSaNyknalC