Náš chlap: Chci otevřené manželství

V řecké hotelové restauraci se nás první večer sešlo asi pět nebo šest párů. Byli to ti, kteří měli na pokojích čerstvě uspané děti a nemohli se vydat do večerního městečka. Pilo se víno a metaxa a byla legrace. Pak jeden z párů navrhl, že bychom si na noc mohli vyměnit partnery a že je pro tuto transakci k dispozici. Případně se jít alespoň kolektivně sexuálně vyřádit na noční pláž. Nikdo se nehlásil. Odvážná dvojice sdělila, že se nic neděje a objednala další rundu. Rozpaky zmizely a bavili jsme se dál. Dámská část této dvojice, skutečně hezká blondýnka, nakonec večera udělala alespoň striptýz na stole!

Druhý den se tito dva odvážní lidé se svými dětmi na pláži uvelebili vedle nás. Oba vysokoškoláci, ona dokonce středoškolská pedagožka. Vysvětlili nám, že spolu jezdí už od dob, kdy se poznali, do swingers klubů, že mají oba nadměrnou potřebu sexu a že mají úplně spokojené manželství. Že nikdo z nich nikdy neměl milence či milenku. Že mají v sobě jasně uklizeno, že sex je sex a láska je láska a že se mají moc rádi.

Přiznám se, že jsem se s podobnou dvojicí nikdy nesetkal. Předtím ani potom. V principu je to pro mne jediný důkaz, že může existovat spokojené otevřené manželství ve smyslu sexuální volnosti. Ale pozor! I tito lidé měli svá pravidla a vztah měl svoji symetrii. Oba řekli zcela jasně, že by jim vadilo, kdyby měl ten druhý paralelní vztah, milenku či milence.

Symetrie v oblasti otevřenosti či uzavřenosti se stává jedním z největších problémů především prvních let partnerských vztahů. Závislejší a žárlivější prosazuje heslo: „Budeme jen spolu a všechno budeme dělat společně.“ Ten druhý se cítí jako v kleci. Lidé, kteří volají po otevřeném, či alespoň volnějším vztahu, však z drtivé většiny nemají představu otevřenosti jako tolerované sexuální volnosti. Prostě se jen v uzavřeném vztahu dusí. Ač svého partnera milují, mají potřebu samoty, nebo naopak mají rádi společnost, které se jejich partner straní. Mohou mít také jen časově náročného koníčka či zaměstnání.

„Otevřené manželství má lepší vyhlídky než uzavřené," říká psycholog Pavel Říčan. „V izolovaném páru si jdou lidé po čase na nervy. Manželé mají trávit část volného času odděleně (bez následných otázek s kým, kde, co...), má platit listovní tajemství, vedle společné pokladny má mít každý své peníze, ze kterých neskládá tomu druhému účty."

Troufám si tvrdit, že to není vůbec důležité. Důležité je jen to, abychom se na stupni uzavřenosti a otevřenosti shodli. Aby nám to vyhovovalo. Už Antoine de Saint-Exupéry napsal: „Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale v tom, že se díváme stejným směrem.“ A rozhodující je již výběr partnera.

Uloví-li si žena notorického milovníka a lva salonů, rozeného sportovce či obdivovatele endemických plazů, předělá jej na domácího kutila jen na chvíli. Dříve či později muž praští do stolu, řekne, že chce otevřené manželství a zmizí do těch svých salonů, na ta svá hřiště či za želvami a leguány na Galapágy. Ale platí to i naopak.

Pokud si ten skutečný domácí kutil vezme velmi společenské děvče, také mu po čase začne odbíhat od plotny! A zcela mimochodem – u těch skutečných domácích kutilů máte vy ženy jednu velkou výhodu. Říká se, a to i v odborných kruzích, že domácí kutilové neodhalí u své ženy nevěru, dokud se jim sama nepřizná!

Jak máte v manželství otevřeno vy? A jak vám to funguje? Povězte mi to v diskusi pod článkem.