Článek
Říkal jsi, že tenhle rozhovor bude poslední, který v tomto období poskytneš. Je to opravdu tak?
Je. Už to je přes dva měsíce, co neustále někomu dávám rozhovory, zejména k filmům Jánošík a Hodinu nevíš. Promo je potřeba, ale už si musím dát pauzu.
To věřím. Zkusím tedy tohle interview pojmout jinak, abys měl na závěr té celé kampaně dobrý pocit. Začneme u dětství, jaké bylo?
Dětství bylo úplně skvělý. Jsem rodilý Pražák z Hradčan, takže už to samotné prostředí mě nějak formovalo. Nedaleko jsem třeba občas kouknul do ateliéru malíře Kurovského, který maloval takové své zvláštní obrazy a nechával si otevřená okna do ulice. K tomu u nás v domě bydlely i děti z Jemenu. Mohl jsem díky nim poznat, co je třeba ramadán, a sám občas praktikoval různé jejich zvyky.
Pěkná příležitost, jak poznat jiné kultury a styly života. Malíře Kurovského si také pamatuju, ani nevím, co s ním teď je?
Já taky ne. Podařilo se mi jen vygooglovat, že je nějaký ateliér Kurovský na Starém Městě tady v Praze. Dáme za úkol ho vypátrat?
Určitě! Teď budu pokračovat v pátrání o tobě. Připadáš mi spíš introvertní typ, moc toho nenamluvíš, ke všemu jsi ve znamení Vah. K herectví mi to zrovna nesedí, co tě k němu dovedlo?
Dřív jsem často rád maloval a kreslil. Ale pak jsem se nějak sám rozhodl pro herectví. Nebylo to ani pod vlivem konkrétního filmu nebo že bych měl v pokoji plakát nějakého hereckého idolu.
Jaké technice malování se věnuješ?
To bylo taky dřív, když bylo víc času. Pracoval jsem buď úhlem, nebo s oleji. Stylově bych to nazval romantickým pojetím témat. Hodně jsem obdivoval Vincenta van Gogha nebo norského Edvarda Muncha. Mám rád impresionismus a expresionismus té doby. Teď vezmu občas spíš jen křídy nebo tužku a zajdu si zakreslit. Ale neumím kreslit někde na veřejnosti, potřebuju k tomu soukromí, oproti tomu panu Kurovskému z Nového Světa, kde to občas bylo jako představení. (smích)
Václav Jiráček býval barmanemFoto: Tomáš Padevět
Tvoje současná velká role Jánošíka a celé pojetí filmu je moderní a také spíše romantické. Jánošík není urostlý svalovec, ale kluk, který má své neujasněnosti. Vedla tě tak režisérka Agneska Holland?
My jsme si k roli jen několikrát spolu něco řekli a nechala mě ztvárnit ji po svém. Anebo, pokud mě vedla, tak formou, že o tom ani nevím. (úsměv) Myslím, že mi dost věřila. Už při konkurzu, kde si mě vybrala z několika stovek, mezi námi něco zajiskřilo. Konkurz byl pro mě dokonce první cestou na Slovensko.
Viděl jsi před konkurzem nějaký její film?
Viděl jsem její Úplné zatmění s Leonardem DiCapriem. A teď mám doma několik DVD s jejíma filmama. Například Hořkou sklizeň, Kobieta samotna, Aktorzy prowincjonalni.
