Článek
Já jsem studovala VŠ, ráda cestovala, líbil se mi život, jaký jsme vedli. Časté výlety do zahraničí, večeře v restauracích, večírky. Do tohoto modelu se nikdy nepočítalo dítě. Nechtěla jsem ho já a přítel už vůbec ne.
Pochopitelně jsem brala antikoncepci. A vše bylo báječné. Jenže jednou jsem byla na vyšetření a lékař zjistil, že mám příliš vysoké hodnoty jaterních testů, a proto mi další pilulky nepředepíše. Byla jsem z toho rozladěná, a tak jsme se s přítelem dohodli na používání prezervativu do té doby, než se vše vyřeší.
Nevím přesně, kde se stala chyba, ale najednou jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem na zhroucení, těsně před státnicemi, celý život před sebou, konečně pokoj od studia, jen si hezky užívat... Přítel nebyl nadšený ani trochu, a tak i přes varování lékařů, že je poměrně pozdě, jsem podstoupila potrat. Nejenže to pro mne bylo traumatické, ale vzhledem k mému zdravotnímu stavu jsem se ze zákroku nemohla stále „pozvednout" a nakonec se to vše postavilo mezi nás.
Asi po roce jsme se rozešli. Bolelo to, ale byla jsem mladá, tudíž nebyl problém navázat další vztah. Po nějaké době jsem poznala muže, o kterém jsem věděla, že s ním chci zestárnout. On mne požádal o ruku a já nadšeně řekla ano. Svět mi připadal báječný, jen to mělo jeden malý háček. Můj budoucí muž byl věřící katolík a rodinu bez dětí si neuměl představit.
Já najednou nemohla s celou pravdou ven. Čím víc se blížil den svatby, tím více mne to tížilo, protože mi připadalo důležité, že by takovu věc vědět měl. Jednoho dne se mne můj budoucí muž zeptal na rovinu, co se děje. A tak jsem to ze sebe vše vychrlila. Zíral na mne a pak mne poprosil, jestli mu mohu dát čas. Po týdnu mi řekl, že je mu to moc líto, ale že to prostě nemůže vstřebat a že takto nemůže vstoupit do manželství.
Vídali jsme se dál, ale setkání se stávala zřídkavější, až nakonec padlo slovo „rozchod". Dnes je mi 33 let, jsem sama. Mám pohodlný život, práci, kterou dělám ráda, nově studuji, ale stále citelněji vnímám bít biologické hodiny a nějak cítím, že je můj život prázdný. Nikdy bych nevěřila, jak jedno špatné rozhodnutí, kterého už jsem mnohokrát litovala, může ovlivnit další život.
