Článek
Jen krátce odbudu vysvětlení, jak pneumatiky souvisejí s gastronomickými oceněními, pak se hnedka dostanu k tomu, co mne zajímá podstatně víc. Možná tu historii znáte...
Hvězda Michelin
Před více než 100 lety se známý výrobce pneumatik rozhodl vydávat pro řidiče evropského průvodce „ověřených" restaurací. Později začal tyto podniky klasifikovat. A výsledek jeho snažení? Gurmány vyhledávaný tisícistránkový průvodce a udělování nejvyššího kuchařského ocenění, michelinské hvězdy. To se již téměř podobá vyhlašování Oscarů.
Prvou hvězdu u nás (a celém postkomunistickém bloku) obdržel až v loňském roce Andrea Accordi (Ital jako řemen) z restaurace Allegro hotelu Four Seasons v Praze. Z rekordmanů - držitelů michelinských hvězd - je u nás nejpopulárnější Brit Gordon Ramsay (12 hvězd, 3. v celosvětovém pořadí), který po roce vzdal své gastronomické účinkování v Praze. A ještě prvé místo v pořadí: Francouz Joël Robuchon - 25 hvězd! A kdybychom pokračovali a pokračovali, stále samý chlap! A to mi právě nejde do hlavy.
Není kuchařka jako kuchařka?!
Ženy už s přehledem umějí být úspěšnými političkami, fyziky, kosmonautkami, ředitelkami koncernů, fotbalistkami, vojáky, vzpěračkami. A neumějí být... kuchařkami?! Tedy kuchařkami, které by devadesátičlenné michelinské komisi ochutnávačů stály za hvězdu. Nedokážu najít jediný racionální argument, proč tomu tak je.
Ale co nějaké hvězdy. Znáte nějakou hotelovou šéfkuchařku se stotisícovým platem? Já ne. Pokud by se řeklo, že kuchařina je těžké zaměstnání a dvaceti či vícelitrové hrnce utáhne spíše chlap než žena, pak mi zcela neštymuje, že tam, kde se ty těžké hrnce skutečně tahají, třeba ve školních jídelnách, chlapa-kuchaře téměř nepotkáte. Tam se to kuchařkami jen hemží. Zato tam, kde jsou nejnovější technologie, nikoli hrnce, ale pojízdné kotle a kotlíky, kde kuchař nic těžkého natahá rukama, ale spíše se s jídlem mazlí, si chodí v pečlivě nažehlených rondonech s vysokými kuchařskými čepicemi muži. Ženy v lepších restauracích tahají bramborové pytle, čistí zeleninu a stojí u myček. Do učebních oborů i na hotelové školy nastupují holky i kluci, všichni mají stejné možnosti. Proč tedy jen mužské plémě, které si ve svém průměru neumí umíchat ani vajíčka, vygenerovává mistry kuchařského oboru?
Moje babička byla kuchařka. Za celý život mi nikdo neuvařil lepší svíčkovou, a to ani v drahé restauraci. Při vzpomínce na ni jsem jí in memoriam udělil svoji hvězdu a jsem stále pevněji přesvědčen, že by pro řadu hotelů musela být pravým pokladem. Babička vařila... hádejte kde... ve školní jídelně! Ale to bylo před čtyřiceti lety!
