Článek
Když se zamilujete, musíte se smířit s tím, že do vašeho života tak trochu patří i rodina vašeho vyvoleného. „Každý partnerský vztah je do jisté míry zabudován ve svém společenském okolí. Je tedy pozitivně i negativně ovlivňován tím, co si myslí rodina a přátelé každého z partnerů,“ potvrzuje psychoterapeutka a psychologická poradkyně Eliška Nuslauerová.
Touha se zalíbit
Průšvih samozřejmě nastává, když si nesednete. Vztahy jsou narušené a vaše psychika trpí. Nepřijetí z jejich strany totiž může velmi otřást vaším sebevědomím. Negativní dopad pocítíte na sobě, ale nejspíš i na vašem vztahu. „Začnete pochybovat o svých vlastnostech či schopnostech, možná utratíte půlku výplaty za nové oblečení, změníte účes. A po partnerovi budete vyžadovat ujištění typu: ,To víš, že to máma tak nemyslela´,“ popisuje Eliška Nuslauerová.
K tomu samozřejmě budete mít tendence na jeho blízké nasazovat, poukázat na jejich špatné vlastnosti, nevidět v nich nic dobrého. A ani jeden z vás se nebude cítit dobře.
Čeho se raději vyvarovat?
V podobných situacích mají lidé většinou nutkání dělat přesně to, co by neměli. Co tedy rozhodně nedělat, abyste celou situaci ještě nezhoršili?
- Kritika – Házením špíny na jeho blízké vlastně partnera nutíte, aby se omlouval za ty, které miluje, aby si vybral. Vy, nebo oni.
- Odmítání styku – Možná se vám na oslavu narozenin jeho matky opravdu nechce, tím, že nepůjdete, ale partnerovi akorát způsobíte trable. Bude muset čelit rodinným výtkám a nakonec za viníka označí vás.
- Podlézavost – Cesta není ani snažit se dělat vše dle představ jeho blízkých, zalíbit se jim. Popírání své přirozenosti nikam nevede.
Někdy je lepší vztahy omezit pouze na nejdůležitější události. Pro klid všechFoto: Dikushin Dmitry, Shutterstock.com
Zaměřte se na pozitivní přístup
V prvé řadě se smiřte s tím, že partnerova rodina k němu jednou provždy patří. „Zkuste si na nich najít alespoň jednu dobrou věc a na tu se zaměřte. Nemusíte je oceňovat nahlas, ale mějte to jako svůj vnitřní postoj. To je dospělý a otevřený přístup, který může postupným prohlubováním otevírat i cestu ke společné shodě,“ radí koučka partnerských vztahů Kateřina Matláková ze Školy pro ženy.
A buďte fér. Pokud vás na nich něco vyloženě dráždí, jste z jejich přítomnosti zlostní, ne vždy musí být problém jen na jejich straně. „Dost možná v sobě máte potlačené emoce, na které příbuzní jen poukazují. Pak je vhodné nedělat rychlé soudy o druhých, ale podívat se do sebe a možná si něco přiznat. Třeba žárlivost či nějakou osobní frustraci, na kterou vám druhý svým hezkým životem brnká,“ vysvětluje Kateřina Matláková.
Žádná ultimáta
Stále tam je něco špatně? Tak si v klidu promyslete, co vám opravdu vadí a naopak, co byste dokázali tolerovat. A pak si s partnerem promluvte. Volte správná slova, nevyděste ho. Místo: „Nepřeji si, aby o mně říkala…“ zkuste říct „Mrzelo mě, když o mně říkala…“ „Když nebude mít partner pocit, že musí své příbuzné bránit, bude konverzaci víc nakloněn,“ vysvětluje Eliška Nuslauerová.
Nezvyšujte hlas, nenadávejte, nedávejte mu ultimáta! Snažte se, ať pochopí, jak vám je. Až pak se za vás může postavit. „Ani jeden z vás možná nedokáže změnit, co si myslí příbuzní. Váš partner je ale může požádat o to, aby se k vám chovali jinak, respektovali váš vztah. Nebo se dohodnete na tom, že se budete účastnit jen těch stěžejních rodinných akcí, na ostatní bude chodit sám. Možnosti existují, tak je hledejte,“ dodává Eliška Nuslauerová.
