Článek
Rozchod je vždycky bolestivý. Pokud jde ale o jasnou věc (ať už vás dotyčný pustil k vodě nebo naopak o něj nestojíte vy), jste aspoň ušetřeni těžkého rozhodování. Mnohem složitější to mají lidé, jejichž vztah se zasekl kdesi na půli cesty. Jasně, už dlouho to za moc nestojí. Je to ale dost špatné na rozchod?
Má to ještě smysl, miláčku?
„Můj partner není ani alkoholik ani násilník, ale už s ním prostě nejsem šťastná.“ „Děti jsou už dospělé, ale my jsme se nikam nepohnuli, mám pocit prázdnoty.“ „Skutečně jsme vyčerpali všechny možnosti, jak náš vztah zachránit?“ Lidé, kteří si tyhle otázky kladou, nejsou ve vztahu spokojení, současně ale váhají ho opustit. Budu schopný žít bez ní? Dokážu si najít jiného muže? Nebudu toho litovat?
Na lidi, řešící podobné dilema, se zaměřil americký psycholog Michael Broder v knize „Zůstat spolu, nebo se rozejít?“. „Právě takhle zní jedna z nejčastějších otázek, s jakými jsem se za více než tři desetiletí své praxe klinického psychologa setkal,“ píše v úvodu. Podle něj potřebují jediné: položit si ty správné otázky a s maximální upřímností si na ně odpovědět.
Jaký byl tehdy a jaký je teď
„Pokud jste si uvědomili, že se odcizujete, může být užitečné se podívat na to, jak jste se spolu vůbec dali dohromady a jak se vaše počáteční vzájemná přitažlivost mohla změnit ve frustraci,“ radí ve své knížce Michael Broder. Možná se totiž vůbec nezměnil partner, ale váš pohled na něj. Jestli vás kdysi přitahoval jeho excentrický smysl pro humor, teď ho vnímáte jako otravného blázna. Ambiciózní muž se změnil ve workoholika, pečující partner v dusícího.
Byl vždycky takový, jaký je teď, ale vy jste si toho kvůli růžovým brýlím zamilovanosti nevšimli? Nevnímali jste varovné signály (třeba partnerovo prohlášení, že nechce mít děti), nebo jste je prostě ignorovali? „Poté, co jste se nad těmito otázkami zamysleli, zkuste si je projít ještě jednou, ale tentokrát z hlediska vašeho partnera ve vztahu k vám. Může to být velmi silné cvičení, které vám otevře oči,“ píše psycholog.
Tohle je vážné!
Jaké jsou tedy varovné signály, které naznačují, že se váš vztah nachází v pásmu nejvyššího rizika? Třeba tyhle:
- Když máte trávit čas se svým partnerem, máte pocit prázdnoty.
- Necítíte k němu už žádný respekt.
- Kdybyste si mohli být jistí, že si dokážete najít jiného partnera, odešli byste hned.
- Máte mimomanželský vztah, kterého se nehodláte v žádném případě vzdát.
- Cítíte vůči partnerovi spíš lhostejnost a nemáte chuť vztah řešit.
- Sice už partnera nemilujete, ale nechcete ho opustit, protože za něj cítíte zodpovědnost.
- Když si představíte, že budete žít sami bez partnera, cítíte úlevu.
Obecně platí, že je vztah možné zachránit jen tehdy, mají-li o to zájem oba partneři. Pokud je jeden srozuměný s rozchodem, ten druhý ho bez pomoci neslepí. V takovém případě je lepší přijmout nevyhnutelné a soustředit se na nový začátek.
Ocitli jste se někdy v situaci, kdy jste nevěděli, jestli má smysl držet vztah při životě? A co rozhodlo?