Článek
Ne, nejsou to jen čísla, která autoři článků opisují jeden od druhého. Každý vztah má skutečně fáze, které představují zvýšené riziko. „Magická“ čísla 3, 7 a 20 ale berte s rezervou. Každé partnerství se vyvíjí za trochu jiných okolností, které ho formují. Značný dopad může mít například fakt, kdy a zda vůbec mají partneři děti, jestli žijí společně, nebo má jeden z nich „toulavé“ zaměstnání, případně v jakém věku a životní fázi se seznámí.
Tři roky spolu: vítejte do reality!
Když mě pohladí, necítím už totéž jako dřív. Připadá mi, že si najednou nemáme co říct. Jako by se naše láska vytratila...
Také jste zažili něco podobného? Pokud jste dokázali tohle období překonat, nejspíš už víte, že láska nekončí – spíš přechází do jiné fáze vztahu. Končí fáze akutní zamilovanosti (milostné fascinace, jak přiléhavě říkají psychologové), a mění se ve vztah spíš přátelský. Už vám nepřipadá úžasné cokoli, co řekne nebo udělá – a co je ještě horší, on to má podobně. Rozdíly v názorech a životním stylu vám začínají vadit.
„Rozdíl mezi tím, jak jste vnímali partnera v období zamilovanosti, a současným realistickým viděním vede k pocitu, že se změnil, podvedl vás, že se konečně přestal přetvařovat, a vidíte jeho pravou tvář,“ vysvětluje psycholožka Erika Matějková. A pokud už si dvojice stihla pořídit miminko, je náraz reality ještě o hodně tvrdší. Nutnost přizpůsobovat svoje tužby zájmům rodiny pocit deziluze a tím i krizi ještě prohlubuje.
Nuda a prázdnota jsou největšími nepřáteli spokojeného partnerstvíFoto: Thinkstock
Sedm let spolu: nuda nuda, šeď šeď
Tohle je vážně všechno, nic dalšího už v životě nebude? Už ho/ji nemiluji, žijeme spolu jen kvůli dětem...
Pro tuhle fázi života je typický pocit neurčité nespokojenosti, deziluze a nudy. Vztah je stabilizovaný a klidný, děti již trochu větší, takže nevyžadují tolik péče. Všechno je zdánlivě v pořádku – jenže právě tenhle zaběhlý stereotyp často vyvolává pocit „pasti“ či „zlaté klece“. „Krize často vzniká o dovolených či o svátcích, kdy jsou partneři nuceni trávit víc času spolu. Tehdy plně prožívají odcizení,“ popisuje situaci Erika Matějková. Pocity nudy a stereotypu ničí i bezdětné páry, které navíc postrádají jednotící prvek v podobě společného zájmu o děti.
Dalším kamenem úrazu je ochladnutí sexuálního života. Partneři se až příliš dobře znají a vášeň se vytrácí. Pokud v téhle fázi jeden z partnerů potká někoho jiného, erotické vzrušení často zamění za lásku a bez váhání za sebou spálí všechny mosty.
Děti odešly z domova, najednou nemáme, o čem se spolu bavit, zoufají si mnozí rodičeFoto: Thinkstock
Dvacet let spolu: chlad prázdného hnízda
Pokud neodejdu teď, už nikdy to neudělám. Mám se navždy zřeknout všech snů, nebo budu mít odvahu začít nový život?
Neúprosný tikot ubíhajícího času tvoří tomuto životnímu období dramatickou kulisu. Objevují se první zdravotní problémy a projevy stárnutí. Osobní vlastnosti se vyhraňují, byl-li někdo v mládí šetrný, začíná se z něj stávat skrblík. Děti odešly z domova – a pokud ne, tráví s rodiči minimum času. A ti se zase učí žít jenom ve dvou, jezdit spolu na dovolené a trávit večery.
„Pokud jste vašemu vztahu dosud nevěnovali pozornost a nahrazovali ho pouze komunikací o dětech, krize se v tomhle období plně projeví,“ varuje Erika Matějková. Je to podle ní také období, kdy lidé naposledy zvažují, zda neprožít svůj život aktivněji a smysluplněji po boku jiného partnera, či nedat ještě život dítěti – s jinou partnerkou.
Bylo by hezké nabídnout na závěr univerzální radu, jak se těmto krizím vyhnout, tu ale bohužel nemá žádný psycholog na světě.
Budete-li ale lépe rozumět tomu, co se s vámi v té které fázi vztahu děje, možná vás to uchrání před neuváženými kroky.
