Příliš mladá maminka

Čtrnáctiletá Yveta bývala odjakživa při těle. Nikdo si proto nevšiml, že nějak přibývá na váze. Prasklo to až dva měsíce před porodem. Táta ji ztloukl. A jak už byl v ráži, vyrazil i do sousední vesnice za sedmnáctiletým Frantou... Yvetina máma plakala. Pak jí došlo, že bez její pomoci se tahle situace asi neobejde.

Kdo vlastně rozhoduje o tom, komu bude dítě svěřeno do péče v případě, že se o ně mladá maminka nemůže starat? Mohou ho adoptovat prarodiče?

Z hlediska zákona o rodině je i matka mladší patnácti let považována za rodiče dítěte, ale vzhledem k tomu, že není plnoletá, nemá rodičovskou zodpovědnost. Nemůže odpovídat za jeho výchovu, zastupovat ho a spravovat jeho jmění.

Nicméně to nejdůležitější právo mladé matce zůstává: může udělit souhlas k osvojení dítěte nebo ho naopak odmítnout. Bez jejího souhlasu v žádném případě nelze dítě osvojit. Mladičká maminka má také právo učinit u soudu  prohlášení o určení otcovství k dítěti.

Rodičovskou zodpovědnost v plném rozsahu (výchova dítěte, zastupování dítěte, správa jmění dítěte) nabývá matka až dosažením osmnácti let anebo uzavřením manželství mezi 16. a 18. rokem. Od šestnácti let může o dítě osobně pečovat, ale nemůže o něm rozhodovat.

V našem případě rodinná rada rozhodla, že dítě k adopci nepůjde. Yvetina máma ho prý bude vychovávat společně s Yvetinými mladšími sourozenci a dcera jí při tom bude pomáhat. A dokončí při tom poslední rok povinné školní docházky. Pak prý se uvidí. Frantovi rodiče slíbili na dítě přispívat, protože jejich syn - učeň zatím peníze nevydělává.

Pokud by již byl Franta plnoletý, stal by se nositelem rodičovské zodpovědnosti on. Pokud je však otec neznámý nebo nezletilý, je třeba dítěti ustanovit poručníka, který bude až do zletilosti rodičů vykonávat místo nich práva a povinnosti při výchově dítěte. O ustanovení poručníka dítěte rozhoduje soud, který ho prioritně vybírá z řad příbuzných nebo blízkých osob. Pokud se v okolí dítěte nevyskytuje žádná vhodná osoba, vykonává funkci poručníka příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. V našem případě se poručníkem stal otec Yvety, tedy dědeček.

Yvetina matka měla původně v úmyslu dítě adoptovat. Zjistila však, že to není možné. Podle českého práva nemohou totiž prarodiče dítě adoptovat. Může jim ho však soud svěřit do výchovy či do pěstounské péče. Až matka dospěje, může se výchovy ujmout sama.

Pokud dítě osvojí cizí osoby (se souhlasem nezletilé matky nebo se souhlasem opatrovníka, jestliže rodiče o dítě neprojevují zájem), právní vztahy mezi dítětem a jeho původní rodinou zanikají. Adopci prakticky nelze zrušit.

Způsob, kterým k problému přistoupila Yvetina rodina, bývá v případě příliš mladých maminek nejčastější. Dítě je vychováváno v širší rodině a v případě, že jeho rodiče dospějí ve zralé a zodpovědné osoby, péči později převezmou. Často se však stává, že dítě je až do dospělosti vychováváno prarodiči. Nemá-li rodina podmínky pro výchovu, případně pokud rodinné zázemí mladé dívce chybí, pak se jeví jako optimální řešení adopce.