Česká soda se vrací!

Duchovním otcem i občasným spoluautorem tohoto cyklu je režisér a producent Fero Fenič, který nám poskytl krátký rozhovor. Popíjel u toho, jak jinak, Českou sodu!

Nápad satirického pořadu byl v roce 1993 zcela ojedinělý. Mnoho antireklam a jiných parafrází ze „Sody" je dodnes citováno. V jedné si zahrála třeba i Veronika Žilková. Bylo jednoduché získat pro takový pořad známé tváře?

Česká soda byla v té době takovým zjevením, že s námi byl ochoten spolupracovat téměř každý, koho jsme oslovili. Vždyť měla podtitul: „Celonárodní zkouška z demokracie." Byl to výbuch absolutní svobody, totální nesvázanosti, jakou dnes už na televizních obrazovkách nenajdeme. Kdo by si také dnes jako tehdy dovolil v hlavním vysílacím čase říci naostro televizním divákům například, že náš prezident je narcis a debil?

Pro Českou sodu skutečně nebylo nic svaté! Dokonce ani víra, úmrtí, těhotenství, dětství a podobně. Vzpomínám na antireklamu - Auwajs, vložky z jemného bodláčí! Nebo koupající se nahá Magda Vašáryová z filmu Postřižiny a u ní titulek Magda! Jak se vám libi? Parafráze na tehdejší slogan reklamy na auto Mazda. Jaké byly ohlasy na tyhle gagy?

Ohlas byl obrovský, protože tenhle typ satiry byl v televizi do té doby nevídaný. Většina novinářů si však s tím nevěděla rady, a tak kritiky v tisku byly téměř výhradně negativní. Největší pozdvižení vyvolal hned na samém začátku klip na hit skupiny Lucie „Lom je náš" (vysvětlení: Lom byl tehdejší ministr zdravotnictví). Nemocniční personál se v klipu choval velmi neformálně - pohazoval si vzduchem s těly nemocných nebo kopal do těhotné ženy a podobně. Tato nadsázka vyvolala doslova záplavu protestů. K nám do studia chodily stovky hysterických dopisů, a dokonce v jedné prodejně potravin mě odmítli obsloužit, protože prodavačka tvrdila, že po tom, co viděla, se bude bát rodit...

První moderátorkou pořadu byla Viktorie Kafková, jak jsi na ni přišel a co dělá dnes?

Na začátku jsme hledali neznámé tváře. Viktorie, která byla kolegyní dramaturga České sody Milana Tesaře z časopisu Reflex, splňovala představu blondýny, jaké se později skutečně objevily v hlavních zprávách komerční televize... Dnes už s ní nejsem v žádném kontaktu, pouze vím, že pracuje na manažerském postu v nějaké firmě.

Soda se stala už po pár dílech fenoménem! Myslíš, že by se tak ostrý pořad mohl dnes objevit na obrazovce veřejnoprávní televize?

Žel, dnes už si nedovedu představit, že by něco takového veřejnoprávní televize financovala a odvysílala. Nešlo by to nejen obsahově, ale ani finančně, protože i když veřejnoprávní televize má dnes více než dvojnásobný rozpočet oproti době, kdy vznikala Česká soda, tak na takhle ekonomicky neefektivní pořad by v rámci své současné programové filozofie nepřistoupila.

Kterých nápadů si nejvíc ceníš ty sám?

Nápady jsme brali od koholiv, kdo s něčím přišel, protože tehdy neexistovali žádní ověření autoři pro pořad tohoto typu. Za největší přínos však považuji změnu v šestém dílu, který režíroval Jan Hřebejk a kdy do ní poprvé jako moderátor vstoupil Petr Čtvrtníček. Ten pak dal celé České sodě nejen svou tvář, ale postupně ji ovlivnil i dramaturgicky a dokonce i režijně. Dodnes jsem rád, že se mi tehdy podařilo zcela neznámého neherce Petra Čtvrtníčka dostat na obrazovku České televize i proti vůli mnohých tehdejších řídících pracovníků a tím vlastně napomoct k odstartování jeho kariéry.

Odhadl bys, zda satira tohoto typu víc zaujme muže, nebo ženy?

Myslím, že její určitá cyničnost a neomalenost může být bližší spíše mužům, ale vím, že některé hlášky na vložky nebo prací prášky zlidověly i mezi ženami...

Co bys vzkázal ženám, které jsou fanynkami České sody?

Nestyďte se, že se smějete sprosťárnám v České sodě! Naučí vás to lépe snášet ty skutečné, které vás v životě čekají.

Stačí už jen dodat, že jednotlivé díly České sody vyjdou postupně vždy v pondělí, a to 1., 8. a 15. prosince, a měly by být k dostání za pouhých 49,99 Kč ve všech novinových stáncích.