Mobily a AI zhoršují gramotnost českých dětí. Expertka radí, jak jim nastavit „digitální hranice“

Hostem dalšího dílu podcastu U tabule je odbornice na digitální rovnováhu Michaela Mlíčková Jelínková a řeč je o digitálních hranicích a o tom, jak naučit děti bezpečně používat digitální technologie a AI.

Debata o moderním vzdělávání dnes často sklouzává k tvrzení, že děti už „nemusí nic znát“, protože si všechno najdou. „Kritické myšlení nevzniká ve vyhledávači. Abyste něco mohli zpochybnit nebo pochopit, musíte mít nejdřív nějaké znalosti v hlavě.“ Ale mají je dnes děti opravdu?

V čem je problém? „Smartphone děti doslova přeprogramoval. Když jsou zvyklé na rychlé střípky z TikToku, je pro ně těžké udržet pozornost u jakéhokoliv delšího textu,“ vysvětluje expertka. Výsledky mezinárodních testů ukazují, že pokles gramotnosti je globální trend — a mimo Asii se dotýká i zemí, které digitalizaci škol podporovaly nejvíc.

Že propad gramotnosti souvisí právě s nástupem smartphonů u nejmladší generace, to rozhodně není náhoda: „Ty firmy velmi dobře vědí, co dělají. Vyvinuly technologie, které využívají biologii lidského mozku a proměňují ji v zisk. Dospělý se tomu brání těžko. Dítě nemá šanci.“

„Škola není prostor, kde má dítě trávit den s mobilem v kapse. Škola má být první místo, kde se nastaví hranice,“ vysvětluje odbornice. České školy jsou přitom technologicky nadstandardně vybavené: mají tablety, počítače, často i interaktivní pomůcky. Smartphone tedy není ve výuce potřeba. A když ho děti nemají u sebe, lépe se soustředí, jsou aktivnější a méně nervózní. Například v Dánsku, Švédsku či Nizozemsku telefony omezili plošně. „Regulace sama o sobě nevyřeší všechno, ale rodičům vysílá jasný signál: mobil není hračka, ale nástroj, se kterým musíme zacházet opatrně.“

Jak nastavit dětem digitální hranice, aniž bychom z nich udělali „zakázané ovoce“

Co dělat, když dítě tráví na telefonu příliš mnoho času: praktické kroky, jak postupovat.

Proč se děti nedokážou samy regulovat: jak funguje dopaminový systém a proč se na rychlém digitálním obsahu tak snadno vytváří závislost.

Jak učitelé mohou budovat „digitálně zdravou třídu“

Jak mohou školy komunikovat s rodiči o smartphonech a AI: aby rodiče získali jistotu, že škola děti neomezuje, ale chrání.

Jaké digitální návyky by měly děti získat do 10 let: jsou důležitější než technické dovednosti.

Čemu se vyhnout při zavádění AI do výuky: kde jsou rizika a kdy AI oslabuje učení.

Rychle rostoucím tématem je i umělá inteligence. Děti ji začínají používat při učení, což zní lákavě… „Problém nastává ve chvíli, kdy AI přestane být nástrojem a začne být kamarádem,“ varuje Michaela Mlíčková Jelínková. Chatbot je navržený tak, aby udržel uživatele co nejdéle, dítě pak tráví hodiny v digitálním světě a nežije skutečný život.

Zároveň upozorňuje, že státy na západ od nás zavádění AI do škol řeší mnohem opatrněji. Zkušenosti z Dánska, Norska nebo Austrálie ukazují, že plošné nasazení AI na prvním stupni může napáchat víc škody než užitku — děti totiž přicházejí o základní dovednosti, které AI nahradit nedokáže.

Škola nemá připravovat děti jen na pracovní trh, ale především na život: schopnost soustředit se, spolupracovat, chápat svět a unést frustraci. „Pokud chceme kreativní generaci, musíme začít u základů. Bez nich nic nepostavíme.“