Rakovina jí vzala naději na děti. Dnes má tři a bojuje dál

Emilee Garfield se s rakovinou, konkrétně s rhabdomyosarkomem (forma rakoviny pojivové tkáně) už narodila. Ale přesné diagnózy se dočkala až v roce 1980, když jí byly čtyři roky. A tehdy začal její první, bohužel ne poslední boj o život.

Léčba trvala dva roky a malá Emilee je celé strávila v nemocnici. Lékaři jí ozařovali pánev a podstoupila i chemoterapii. Všichni se samozřejmě ptali, proč zrovna tahle holčička, v jejíž rodině se nikdy rakovina neobjevila, ji má. Jedna z verzí je, že problém byl ve spermiích jejího otce, který sloužil ve válce ve Vietnamu a pohyboval se blízko chemické továrny, z níž unikala do okolních lesů řada toxických látek, které mohli narušit DNA vojáků. S jistotou to ale nikdo neví. Nicméně v roce 1982 byla Emilee prohlášena za zdravou.

Štěstí ale netrvalo dlouho, rodinu zasáhla další tragédie. Otec Emilee spáchal sebevraždu. „Rakovina neničí jen tělo nemocného, ničí i rodiny. Můj otec v době mé nemoci přišel o práci a maminka musela mít tři zaměstnání, aby se o mě postarala. S tátou se také rozvedli,“ vypráví Emilee. Tohle byl prostě její start do života. Těžká nemoc, léčba, rozvod rodičů a nakonec sebevražda tatínka. Měla strach, cítila se opuštěná a nemilovaná.

Jestli si myslíte, že nic horšího Emilee už nepotkalo, mýlíte se. V jednadvaceti letech jí lékaři řekli, že je u ní vysoké riziko rozvinutí rakoviny děložního hrdla, a proto je potřeba odebrat jí část dělohy. A tak mladá žena podstoupila částečnou hysterektomii a bylo jasné, že normální cestou nikdy neotěhotní. Další rána pro její už tak zničené sebevědomí. „Už jako malá jsem byla nejistá, nyní jsem se styděla i za jizvy, které mi zůstaly, neměla jsem ráda sebe ani své tělo. Připadala jsem si ošklivá a nezajímavá,“ vzpomíná Emilee.

I přesto, že přišla o část dělohy, Emilee po dětech toužila. A svého snu se nevzdala. Našla si náhradní matku, která odnosila její vajíčka, odebraná z jednoho jejího vaječníku, který jí zbyl. Nyní má Emilee tři děti (patnáctiletého Haydena a dvanáctiletá dvojčata Macie a Griffina), které vychovává sama.

Zdálo se, že vše už je v pořádku a Emilee si konečně může užívat šťastného života. Jenže od roku 2010 ji trápily nejrůznější zdravotní obtíže. Měla krev ve stolici, často močila, sex pro ni byl bolestivý a dokonce začala krvácet. „To nebylo normální, protože jsem nikdy neměla kvůli ozařování v dětství menstruaci,“ vzpomíná Emilee.

Jenže lékaři, za kterými chodila, v podstatě řešili jen jednotlivé potíže. Až v roce 2015 po velmi důkladném vyšetření se ukázalo, že Emilee má rakovinu vaječníků třetího stupně a také nádory na močovém měchýři, na vnější straně tlustého střeva a ve vagině a konečníku. Nádory byly na místech, kde je běžná vyšetření, jako například kolonoskopie, neobjevila. Až kompletní screening ukázal, jak moc zlé to je.

Tohle byl samozřejmě šok, navíc strach ze smrti byl obrovský už jen proto, že měla tři malé děti. „Trvalo mi šest týdnů, než jsem přijala myšlenku, že můžu umřít. Koneckonců na internetu jsem se dočetla, že mám jen 27procentní šanci na přežití,“ vypráví Emilee, která se ale v tu chvíli rozhodla, že pokud má skutečně zemřít, chce, aby na ni měly děti jen hezké vzpomínky. Ne aby si ji pamatovaly jako smutnou, zdrcenou a zlomenou. „Kompletně jsem změnila své já a naučila jsem se držet se pozitivního myšlení. Dřív jsem se zlobila, cítila jsem vztek, ptala jsem se ‚proč já‘. To se ale změnilo a já se nikdy nevzdala víry a naděje,“ popisuje Emilee, které prý pomohla i jóga a pilates.

V lednu odstartovala Emilee sérii chemoterapií o devatenácti dávkách. V únoru šla na operaci, při níž lékaři odebrali co nejvíc nádorů, a v říjnu podstoupila zákrok, při kterém přišla o svůj zbylý vaječník. Nyní je již podle všeho zdravá. Klíčem k uzdravení je podle ní právě pozitivní myšlení, víra v dobrý konec a plány do budoucnosti. „Vyhrát nad rakovinou je snazší než zvítězit nad vlastním myšlením,“ dodává Emilee, která se nyní věnuje pomoci podobně nemocným ženám.

Neuvěřitelné, co všechno dokázala překonat. Znáte také někoho podobně statečného?