Článek
Dům v pražské zahradní čtvrti působí jako rodinný, ale ve skutečnosti je spíše domem bytovým. Byl postaven s pěti pronajímatelnými jednotkami, a to v období první republiky coby investice prosperujících živnostníků „za lepších časů“.
Dodnes ho vlastní, a především obývají rodinní příslušníci a potomci tehdejšího majitele, kteří se mu v roce 2014 rozhodli vtisknout novou tvář a zároveň rozvinout přednosti tohoto unikátního typu komunitního bydlení.
Spojení se zahradou pro všechny
Zásadním požadavkem rekonstrukce bylo, aby z bydlení v zahradě a v klidné čtvrti profitovali všichni obyvatelé domu, tedy i ti ve vyšších podlažích odříznutých od zahrady, a aby zůstala zachována jeho prvorepubliková atmosféra. Rekonstrukce se týkala tří bytů ve dvou podlažích, v podkroví pak v jejím rámci vznikl nový 85metrový byt pro čtyřčlennou rodinu.
Dostavbou teras na jižní fasádě se podařilo propojit všechna podlaží jak se zahradou a exteriérem vůbec, tak i mezi sebou navzájemFoto: Archiv studia
„Vyrostl jsem tu spolu se třemi sourozenci, v dospělosti jsem se odstěhoval a se ženou jsme žili ve vlastním bytě v centru. Po čase jsem si v domě zřídil kancelář, a když jsme se rozhodovali, kam bude dcera chodit do školy, vzali jsme to jako výzvu někde se definitivně usadit. Proto jsme se rozhodli celý dům zrekonstruovat a vrátili jsme se sem do nově zbudovaného horního bytu,“ říká majitel.
Zastřešené terasy s pochozím plexisklem
Návrhu a realizace projektu se ujali Daniela Nováková Baráčková a Jakub Filip Novák ze studia No Architects, kteří se dokázali elegantně vypořádat se všemi požadavky.
„Uživatelé vyšších podlaží sice žili v domě s vlastní zahradou, ale nemohli se dostat na čerstvý vzduch jinak než dlouhou cestou přes společné schodiště. Pomohli jsme tuto disproporci dorovnat velkými, nenápadně zastřešenými terasami, na které navazují široká posuvná okna,“ vysvětluje Daniela Nováková Baráčková způsob, jakým jednotlivé byty propojili nejen s exteriérem, ale i mezi sebou. Část terasových prken je proložena pochozím plexisklem, tak aby spodní byty nepřišly o světlo z oblohy.
Největším benefitem je úžasná terasa, kde si majitelé připadají jako na dovolenéFoto: Archiv studia
Díky tomu, že terasy spojili s největšími místnostmi v bytech, dosáhli také kýženého zvětšení hlavních obytných prostor, které nebylo možné uskutečnit žádným jiným způsobem – nosné stěny a počty jednotek na patrech neumožňovaly například klasické spojování pokojů.
Bydlení přímo pod sluncem
V nejvyšším podlaží ve střeše pak otevřeli dosud utajený výhled na Prahu. „Podkrovní byt byl zčásti nezateplenou půdou se sušárnou a skladištěm nepořádku. Jeho největší předností byl výhled do údolí Vltavy, který níže položené byty neměly. Za prvé z nich není vidět přes sousední domy, za druhé původní stavitelé domy v této čtvrti neorientovali podle výhledu, pravděpodobně v tom nespatřovali žádnou přidanou hodnotu,“ říká spoluautorka návrhu.
Interiér mezonetového bytu je rozzářen bílými povrchy, které jsou zkombinované s kontrastními černými prvky a místy doplněné přírodním dřevem. Světlý charakter opticky kompenzuje řadu prostorových omezení, s nimiž se u podkrovních bytů musí počítat, například nízký strop v kuchyni, od něhož odvádí pozornost linka ve vysokém lesku.
Krásné výhledy jsou jednou z velkých předností půdního bytu, ze svého království si je užívají i děti majitelůFoto: Archiv studia
Nadšení po každém návratu
V „prvním patře" bytu se kromě kuchyně nachází koupelna, obývací a dětský pokoj, po černém schodišti pak majitelé stoupají do „druhého patra", kde je v samé špičce domu ložnice s úžasnou privátní terasou.
„Rádi cestujeme a byt si občas měníme s lidmi z celé Evropy. S každým dalším návratem znovu dokáže předčit naše očekávání. Nikdy nám, navzdory obavám, nepřišel menší nebo méně komfortní, než potřebujeme, a to ať už se vracíme z třísetmetrového loftu nebo normandského zámečku,“ uzavírá spokojený majitel.
Co říkáte na bydlení pro širokou rodinu? Jak se vám líbí přistavěné terasy?
