Článek
„Asi před sedmi lety jsem chodil s Yvetou. Jenže po čase jsme si přestali rozumět a já jsem si uvědomil, že už ji nemiluju. Jednoho dne jsem za ní přišel a řekl jsem jí, jak to cítím a že by bylo nejlepší se rozejít. Následovala hysterická scéna, kdy na mě křičela, že od ní nemůžu odejít, že mě miluje a chce se mnou žít. Na to jsem jí řekl, že samozřejmě dále můžeme být přátelé a scházet se, ale že s ní chci být už jen kamarád. Tehdy se rozbrečela a začala mi pokládat otázky typu: ,Nejsem pro tebe dost dobrá, nebo co?' nebo ,Ty sis našel nějakou d..ku?'.
Atmosféra houstla a ona byla čím dál naštvanější. Rozhodně jsem ji nemínil utěšovat a řekl jsem jí: ,Promluvíme si, až budeš klidná.' Pak jsem odešel a už za dveřmi jsem slyšel ten hysterický křik. Ráno jsem se vrátil a doufal jsem, že už trochu vychladla. Pokusil jsem se s ní na téma našeho rozchodu navázat znovu řeč a mluvil jsem co nejklidněji, aby nedošlo ke stejné scéně jako předešlý den. Nebylo s ní ale o moc větší pořízení. Zasypala mě nadávkami a křičela, abych si sbalil své ,sakypaky', než mě vyhodí. Tehdy jsem se sbalil a našel si podnájem, který jsem si mohl dovolit jen s pomocí mých rodičů.“
Nová láska
Po čase se zdálo, že už je Yveta pro Petra uzavřenou záležitostí. Opak byl ale pravdou. „Zanedlouho jsem se zamiloval do Aleny a tím to začalo… Když se to Yveta dozvěděla, začala mi volat a do telefonu vyhrožovat, že jestli budu chodit s někým jiným, tak se zabije. Když jsem jí řekl pěkně od plic, že je mi to jedno, začala mě vydírat, že mi zničí život. A když zjistila, že její vyhrožování mi je úplně ukradené, začala mi plakat do telefonu a opakovat, že mě miluje. To už bylo moc a změnil jsem si číslo.
Tím se tato kauza vyřešila jen na chvíli. Po několika dnech si totiž mé nové číslo (je mi neznámo jak) zjistila a začalo to samé dokola. Dal jsem si ji do blokovaných čísel a doufal jsem, že už mě konečně nechá žít, ale to jsem se zmýlil. Moje ,ex' mi začala chodit do práce dělat dusno a musel jsem ji odtamtud několikrát vyhazovat. Aby toho nebylo málo, zjistila si moji adresu, na které jsem i s přítelkyní bydlel, a vytrvale nám zvonila v noci na zvonek a křičela před domem, že mě miluje. Opravdu jsem nevěděl, jak její nezvané přítomnosti zabránit, ale jedno jsem věděl jistě – takhle to dál nejde!“
Raději pryč z města
Petr se pod tlakem rozhodl k dalšímu kroku. „Přítelkyně musela dojíždět do práce do jiného města, tak jsem si říkal, že pro ni i pro mě bude lepší, když se tam přestěhujeme. Ona nebude muset dojíždět, já si najdu novou práci tam a budeme dost daleko od té ,harpyje'.
Pronásleduje mě už sedm letFoto: Thinkstock
Chvíli jsme měli konečně klid, vzali jsme se a narodily se nám dvě děti. Ale potom to začalo zase. Yveta si zjistila naše bydliště a začala nás opět terorizovat. Už je to celých sedm let, co nejsme spolu, ale ona to nevzdala. Fakt, že je náš vztah již dávno minulostí, nepřekousla a dělá mi neustále scény. Jediné, co nám zbývá, je obrátit se na policii o pomoc. Podle mě je Yveta blázen. Nejvíc mě mrzí, když si vzpomenu, jak super holka to byla, když jsme spolu chodili. Doufám, že mně a mé rodině už dá jednou provždy pokoj."
Co radí psycholožka Olga Kučerová:
Takováto forma pronásledování se nazývá stalking a je možné se mu bránit. „Pan Petr by se měl v prvé řadě zamyslet nad sebou – nad tím, jaký vzorec chování používá, nejlépe poradit se s terapeutem. Dokud on sám bývalé partnerce takové chování umožňuje, ona se tak bude chovat dál. Petr nemůže smazat, co spolu prožili. Expartnerka možná proto, že se cítí nedoceněná, mu je v patách a chce nějaké ocenění slyšet. Obecně však v případech takového pronásledování je žádoucí včas se obrátit o pomoc například na policii či jinou instituci."
