Prvňáčci jsou roztomilí. Takhle dovedou všechno pomotat!

Dítě se na chvíli, kdy poprvé s aktovkou vstoupí do školy, v drtivé většině případů těší. Zároveň pro ně ale mohou být první dny ve škole i stresující. Tolik se toho přece děje! Nezlobte se na ně, když něco popletou.

Martinka je pečlivá holčička a první dny ve škole hodně prožívala. Večer dokonce nemohla usnout, jak se těšila. Protože se s rodiči přestěhovala, nastoupila do první třídy mezi děti, které neznala, žádného kamaráda ze školky tady nepotkala. „Ale vůbec jí to nevadilo a asi po třech dnech hlásila, s kým vším se kamarádí,“ popisuje maminka Lenka.

Protože byl dceřin přechod ze školky do školy bez problémů, překvapilo Lenku, když šla Martinku vyzvednout a vzala si jí stranou paní učitelka. „Paní učitelka mi vyprávěla, že ráno ve třídě Martinku nemohla najít. Po chvíli se ozvalo klepání a za dveřmi stála učitelka z vedlejší třídy a přivedla Martinu. Ta naše popleta vešla ráno omylem do jiné třídy, posadila se a čekala. Prý si vůbec nevšimla, že děti kolem sebe nezná. Až paní učitelka uviděla v lavici holčičku, která k ní nepatří,“ směje se Lenka.

K paní učitelce „na kobereček“ šla brzy po začátku školy i Iveta. „Paní učitelka je ze staré školy, takže mi poměrně rázně oznámila, že taková svačina, s jakou přišel ráno Tadeáš do školy, se nehodí, a přidala mi rady, jak by měl prvňák správně svačit,“ vypráví Iveta. Nezmohla se na odpor a jen usilovně přemýšlela, co by tedy měla chystat, když chleba se sýrem a jablko nejsou vhodné.

Stížnosti paní učitelky ale pochopila hned, jak večer otevřela ledničku. „Synova svačina v ní ležela netknutá, a když jsem pátrala, co že s manželem ráno do aktovky dali, zjistila jsem, že to byla koprovka, kterou jsem chtěla dát do mrazáku. Takže můj prvňák o přestávce otevřel krabičku a z ní, protože neměl lžíci, vypil koprovou omáčku,“ popisuje Iveta. Jak má tedy vypadat správná školní svačina?

Historku, na kterou pořád vzpomínají v rodině Marcely, má na svědomí Lukáš s dědou. „Bydlíme společně s rodiči v jednom domě, takže děda a babička Lukáše vodili běžně do školky. První den Lukáška doprovodili do první třídy společně s námi, a potom táta přišel s tím, že by ho rád do školy doprovázel,“ říká Marcela.

Ráno spolu „kluci“ tedy vyrazili za vzděláním. „Když se táta vrátil domů a já se ptala, jak to proběhlo, kroutil se, ale zároveň se mu chtělo smát. Jak sám řekl, s Lukášem se zakecali a najednou seděli v šatně školky a divili se, kdo že má na Lukášově značce věci a proč tam Luky nemá bačkory. V tu chvíli jim to došlo,“ usmívá se Marcela.

Ze školky se jim podařilo nepozorovaně zmizet a museli běžet, aby do školy nepřišli pozdě. „Lukáš už je třeťák, ale vždycky, když ho vede do školy děda, z legace připomínám, kam vlastně jdou,“ uzavírá Marcela.

Michaelin syn od malička strašně rád maluje. „Před začátkem školy jsme nakoupili všechno potřebné a obzvláště se syn zajímal o pastelky a fixy,“ poznamenává Michaela. V den, kdy byla v rozvrhu výtvarka, se její syn rozhodl, že si pro jistotu přibalí všechno, co by se mu mohlo hodit – vodovky, fixy, pastelky, štětce – bylo toho možná pro celou třídu. „Ráno mu vždy zkontroluju, jestli má v aktovce všechno, co potřebuje. Malovací potřeby si tam ale nacpal až potom. Zjistila jsem to až večer, paní učitelka se musela dost divit,“ usmívá se Michaela.

Máte doma budoucího prvňáka? Občas se jim ve škole stanou nečekané situace.