Půdní byt je decentní i punkový. Zdobí ho velké obrazy a ještě větší zrcadlo

Dům ve Vršovicích byl postaven ve 30. letech 20. století a jeho prostory sloužily jako podnikové kanceláře montážního podniku. V 60. letech byla budova přestavěna na nájemní činžovní dům s minimalistickou, až čistě pragmatickou fasádou bez jakéhokoli pozlátka.

Architekti Pavel a Barbora Buryškovi ze studia XTOPIX se k tomuto objektu dostali na konci roku 2013, kdy se podle návrhu developerské firmy rekonstruovaly společné prostory, poslední patro a půda. A právě bytová jednotka vznikající na půdě, do té doby prázdný nezateplený prostor, kam obyvatelé domu chodívali věšet prádlo, zaujala mladou slečnu, která je oslovila.

„S Bárou a Pavlem jsme se seznámili ještě v době jejich studií. Znala jsem dvě jejich realizace, které se mi líbily – byly hravé a účelné, což byla asi i moje představa,“ vzpomíná majitelka.

Užitná plocha bytu je 44 m2 a hlavní výzvou bylo vymyslet efektivní rozložení dispozice s ohledem na majitelčin životní styl. „U malých bytů se obvykle hledá řešení, jak je uspořádat tak, aby nabídly přednosti bytů větších – velkorysou obytnou část s kuchyní, samostatnou ložnici, veškeré sociální zázemí, a navíc dostatečné úložné prostory. Kromě toho má být pochopitelně zachována volnost a vzdušnost,“ vypočítává Pavel Buryška.

Všechna tato přání měla i majitelka tohoto bytu, navíc připojila požadavek, aby se v interiéru dalo zavěsit několik rozměrných obrazů, které sbírá. „Jinak jsem ale i podle architektů ideální klientka nezatížená konkrétními představami a zcela tvárná,“ doplňuje. Mohlo by se zdát, že stáli před nesplnitelným zadáním, opak je ale pravdou a byt veškeré požadavky pojal. Podmínkou úspěchu byly dvě zásadní změny v dispozicích.

„Bylo potřeba přehodnotit původní řešení vstupu, kdy jsme do koupelny umístili místo vany sprchový kout, čímž vzniklo zádveří sloužící k uskladnění věcí. Ještě podstatnější úpravu pak představovala reorganizace kuchyně a obývacího pokoje, která oběma částem vymezila adekvátní prostory a uvolnila stěny, na něž bylo možné zavěsit obrazy,“ říká Pavel Buryška. Dosáhli toho jednoduše tím, že na místo původní kuchyně přesunuli pohovku a naopak.

Situaci lehce komplikovalo to, že poměrně hodně místa v podkrovním bytě ubírá šikmina. „Tvar střechy jsme zpočátku pokládali za velký problém, ale nakonec jsme se s tímto faktem skamarádili a povýšili jej na přednost – zapuštěná černá kuchyňská linka kopírující tvar konstrukce střechy v kontrastu s rovinou vikýře vytváří v rámci obývacího pokoje docela příjemný dramatický moment,“ říká architekt.

S cílem optického zvětšení ozdobilo interiér velkoformátové zrcadlo, v němž se zároveň odrážejí umělecká díla na stěnách.

„Klientka má vybudovaný cit pro čistou decentní a neimitující estetiku, která vzhledem k její povaze vyžaduje mimo jiné i jistou míru punku. To jsme z ní vycítili hned na počátku a z těchto důvodů jsme volili kombinaci jemných a surových materiálů, jako je truhlářská překližka, ocel, surová stěrka na podlaze, atypické hravé chyty polic v koupelně nebo sada stolků z masivního ořechového dřeva,“ vysvětluje Pavel Buryška.

Právě osobní přístup ocenila i majitelka, která dodává: „Bára s Pavlem přistupují k projektu jako k vám, k osobnosti, ne jen ke stavbě jako takové. Od prvních skic bylo jasné, že tohle jsem já, jakkoliv jsem si nic takového nedokázala představit. Jakmile se přidělalo poslední světlo, byla jsem hned ,doma'.“

Co říkáte na jednoduchou, ale účelnou změnu dispozice? Jak se vám líbí autorské stolky?