Že se mají důchodci dobře? Bývalá knihovnice Helena se brání: Sotva vyjdu! Nekoupí si už ani čokoládu

Jak české domácnosti vystačí s financemi? Nabízíme reálný pohled do účtů skutečných rodin – samozřejmě tak, aby byla zachována anonymita, ovšem údaje o hospodaření zůstávají nezměněny. Budeme rádi, když nám napíšete i vy, jak se vejdete do rozpočtu, kolik dáte za jídlo nebo bydlení a jestli i něco ušetříte. Můžete psát na e-mailovou adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

„Když slyším, že si senioři žijí skvěle, protože se jim zvyšují důchody, tak se musím smát. Nebo spíš brečet. Ráda bych ukázala, s čím reálně hospodařím a jak si můžu za ty peníze ‚užívat‘ života v důchodu,“ napsala nám Helena, která žije sama v malém obecním bytě v Brně.

Od ledna 2026 se jí sice zvýšil důchod, ale zároveň musí řešit navýšení záloh na energie a služby. Na příspěvky od státu nedosáhne, takže si občas i přivydělává.

I když má relativně slušný důchod, který je 19 860 Kč, moc jí po zaplacení všeho potřebného nezbývá. Její měsíční náklady na bydlení nyní činí 10 620 Kč. Ze zbylé částky má pokrýt jídlo, léky, drogerii, dopravu, telefon, internet a jakékoli nenadálé výdaje.

Helena se snažila najít si brigádu – ale co v jejích letech a při už ne zcela dobrém zdraví? Občas dostane nějakou korunu za to, že hlídá dvě děti sousedce, když má odpolední směnu. Nejde o pravidelný příjem: někdy si vydělá osm, jindy dvanáct set, a někdy nic. Tato „brigáda“ vznikla vlastně náhodou: sousedka se rozvedla a zůstala na děti sama, tak jí Helena občas vypomohla.

A protože díky tomu mohla vzít mladá maminka lepší práci, nabídla jí i nějakou korunu – ale opravdu spíš symbolickou částku, víc by Helena ani nepřijala: „Jsem ráda, že můžu pomoct. Ale není to nic jistého. Kdybych se na to necítila zdravotně, odmítnu. I když děti už jsou velké na to, aby se zabavily, a já dělám jen dozor a dohlížím, že je doma klid, a udělám třeba něco k jídlu.“

Helena byla jako knihovnice zvyklá dělat pečlivé záznamy o výpůjčkách knih, takže si trénuje paměť stejně pečlivým zapisováním svých příjmů a výdajů – a právě tyto osobní statistiky nám i poskytla. Loni utratila v průměru měsíčně:

Kvůli neustálému zvyšování cen potravin a léků se její rozpočet dostává pod tlak. „Když zaplatím bydlení a vše potřebné, zůstane mi částka, za kterou se dá žít jen velmi skromně, a nesmí do toho vpadnout potřeba koupit něco většího, třeba nové boty. Na těch moc šetřit nemůžu, kupuji kvalitní, abych si ještě k problémům s koleny nepřivodila nějaké bolesti nohou a nevyřadila se z normálního pohybu.“

Právě proto se snaží ušetřit jinde. Musela si odepřít všechno, co není nezbytné, ale co by jí třeba udělalo radost. „Kávu v kavárně jsem neměla roky a to jsme na ni a na dortík občas zašly s kamarádkou. Do divadla jsem chodila ráda, ale to už je úplně mimo realitu. A dovolená? To je pro mě sci-fi.“

Helena nakupuje ve slevách, vaří jednoduchá jídla a nekupuje si už ani oblíbenou čokoládu – tu jí občas přinese syn jako dárek, když dorazí na návštěvu. Syn bydlí v 50 km vzdáleném městečku, takže se vidí tak třikrát do měsíce, jinak si skoro každý den volají. Oblečení si už také nekoupila hodně dlouho, když vloni potřebovala zimní bundu, dostala ji od syna k narozeninám.

I když se snaží, má pocit, že kdyby přišlo něco nenadálého, tak to její finanční situaci zásadně ohrozí. „Bojím se, že se mi zhorší zdraví. Že budu potřebovat dražší léky nebo pomůcky, platit si nějakou rehabilitaci nebo podobně. Nebo že nebudu schopná si sama vyřídit nákupy nebo domácnost a bude potřeba zaplatit někoho na výpomoc. A jestli zas zvednou nájmy, bojím se, abych to utáhla. Jestli něco opravdu nechci, tak říkat synovi o pomoc, má tři děti, nemocnou manželku, má se co ohánět sám.“

Helena má finanční rezervu – asi 60 tisíc. Ví ale, že při současných cenách by zmizela během několika měsíců… A nemít nic, to by psychicky velmi těžce nesla, protože musí mít kam sáhnout, kdyby potřebovala novou lednici, pračku nebo televizi - a také by ráda měla peníze na pohřeb. Ráda by svou situaci nějak vylepšila, ale moc neví jak.

„Příběh paní Heleny je typický pro nezanedbatelnou část osamělých seniorů – celý život pracovali, nemají dluhy, nerozhazují, ale i tak cítí každý růst nákladů. U lidí s hlavním příjmem v podobě důchodu rozhoduje hlavně několik položek: bydlení, energie a zdravotní výdaje. Dobrá zpráva je, že Helena žije v obecním bytě a má přehled o rozpočtu – to jí dává lepší výchozí pozici, než má mnoho jiných,“ říká Tomáš Krásný, šéf marketingu fintechu Skip Pay. A co Heleně doporučuje?

V Helenině situaci nejde o hledání zázračných řešení, ale o ochranu stability. Má výhodu obecního bydlení, žádné dluhy a rozumný přístup k penězům. Pokud si pohlídá náklady na bydlení a využije cíleně dostupné podpory, může si udržet klidný a důstojný životní standard i s omezeným důchodem.