Řasnatci inspirují týrané ženy k ukončení jejich patologického vztahu

Materiál pro knihu autorka nasbírala během let, kdy se zabývala poradenstvím v oblasti partnerských vztahů a její klientky jí vyprávěly o svých zkušenostech s psychickým či fyzickým násilím, kterému byly vystavovány. Popisovaly svoje psychopatické partnery a jejich nevěry, promiskuitu, sexuální úchylky, alkoholismus, gamblerství, zadlužování atd.

Přestože kniha vychází pouze z reálných situací, paní spisovatelka si během autorských čtení všimla, že čtenářky, které nemají vůbec žádné zkušenosti s domácím násilím, ať už psychického, nebo fyzického charakteru, vedou často polemiku ve smyslu, že žádná žena přece nemůže být tak hloupá jako hlavní hrdinka Hana, aby si takové věci nechala od svého partnera líbit. Takovým šťastlivkyním vždy doporučuje, aby si otevřely jakoukoliv rubriku krimi zpráv, kde se to podobnými příběhy jen hemží, popřípadě si prostudovaly psychologii týraných a zneužívaných žen. Nejběžnější odpovědi týraných žen na otázku, proč si to nechaly líbit, zní: „Já jsem si myslela, že jsem si ty facky zasloužila,“ nebo „Já jsem si myslela, že je to moje chyba, že je mi partner nevěrný,“ nebo „Myslela jsem si, že si lepšího partnera nezasloužím,“ nebo „Ale on mě miluje, a vždycky když mě zbije, tak ho to potom mrzí a slibuje, že už to neudělá“. Všechny týrané a zneužívané ženy mají dva společné znaky: nízké sebevědomí a tendenci dívat se na svého tyrana přes růžové brýle.

Naopak ženy, které zažily či zažívají situace podobné situacím popsaným v románu, mluví o tom, že konečně pochopily, že jejich partner se nikdy nezmění  a že jediným řešením jejich patologického vztahu je ukončit ho. Svědčí o tom desítky e-mailů, které denně chodí autorce a v nichž se ženy svěřují s tím, že dosud si myslely, že partnerův alkoholismus, nevěry, dluhy a psychické či fyzické násilí jsou normální jev a že podobně to mají ve vztazích i všechny ostatní ženy. Ozývají se i takové, které si uvědomovaly, že jejich vztah je nenormální, ale stejně neodešly. Domnívaly se, že lepšího partnera si prostě nezaslouží, protože chyba je v nich. Měly strach, že pokud se s tím svým psychopatem rozejdou, nikdo jiný je nebude chtít a zůstanou po zbytek života samy. Často se totiž ženy bojí samoty víc než fyzické bolesti a ponížení.

Kniha Řasnatci vyšla v nakladatelství CLEVER TOYS.