Článek
Malá Emma by možná časem ocenila mít sourozence. A vy?
Já určitě chci další dítě! Bude to plánované mateřství, ale ještě si tak dva roky počkáme. Ideálně, až bude Emma chodit do školky.
Co kdyby to byla dvojčata?
Kdyby to byla dvojčata, tak bych už trochu tušila, jak si to rozložit, díky Emičce. Jinak bych nevěděla, která bije! Snad ještě, když má člověk ještě někoho poblíž, nějakou pomocnici, tak se to dá zvládat...
Dost často hrajete večer v divadle, kdo se stará o malou?
Buď máme chůvičku, nebo hlídá manžel. Já jako herečka v divadle na představení být musím, on tam má dohled, takže si to může lépe zařídit. Zatím to jde.
S dcerkou Emmou LuisouFoto: Tomáš Padevět
Líbí se mi váš pohled na mateřství. Je pro vás zřejmě velmi důležité, že máte dítě, ne?
Já si nedovedu představit, že bych dítě neměla, že by nebylo nějaké pokračování. Připadala bych si strašně ochuzená. Nedávalo by mi to naději, že neskončím ve stáří úplně sama. A hrozně mi to dalo i pro mou hereckou práci. Spoustu věcí si najednou otevřete a přemýšlíte o nich.
Vy jste původem z Krnova, studovala jste JAMU v Brně a záhy přešla do Prahy. Jak jste si zvykla?
Úplně fantasticky! Jezdila jsem do Prahy už jako dítě k tetě a babičce. Ten městskej ruch jsem úplně milovala a vždycky jsem si přála bydlet v Praze. Takže to beru jako splněné přání. Neměnila bych. Nehledě na maximální pracovní možnosti pro herečku, je to centrum kultury. Dostala jsem nabídku do divadla Kašpar už koncem čtvrťáku, takže můj přechod z Brna byl pak okamžitý.
Jaké divadelní prostředí je vám nejbližší?
Určitě Kašpar. Mám radši malá divadla. Divadlo v Řeznické, Dejvické, nebo třeba Divadlo Na prádle, kde jsem taky hrála, je hrozně milá scéna. Tam začínal Voskovec a Werich. Je sice úplně přebudované, ale má to tam ducha. Jen mám pocit, že se tam lidi moc nenaučili chodit. Nebo možná jak na co. Například hra Večeře s přáteli s Milenou Steinmasslovou bývá vyprodané.
