Článek
Každé dítě je jedinečný originál se svým vlastním pohledem na život a emočním prožíváním, proto, co funguje u jednoho, nemusí platit na druhé. Styl výchovy je důležité přizpůsobit „na míru“ a zohledňovat individuální rozdíly, které mohou být významné i mezi sourozenci. Poznat své dítě, objevit a respektovat jeho přirozené potřeby a vrozené vlastnosti, je tou nejlepší cestou, jak najít společnou řeč.
Teorie typů je typologie osobnosti, která popisuje vrozené rozdíly mezi lidmi. „Odpovídá například na otázku, proč ze dvou dětí, vychovávaných stejným způsobem a stejnými rodiči, vyrůstají velmi rozdílné osobnosti. Případně, proč vás rodiče nechápali, i když vás milovali. Základy Teorie typů položil C. G. Jung, který vrozené nastavení mysli různých typů osobnosti popsal. Nejde o popis chování, ale o vrozenou dispozici, tíhnutí k určitému způsobu fungování, která je mozku přirozená. Pomáhá rodičům pochopit, proč se dítě vzteká nebo je smutné, a jak na to reagovat,“ popisuje psycholožka Šárka Miková, autorka vlastní Teorie typů.
Jaké dítě máte doma?
Každý člověk se narodí s odlišným nastavením mozku a jedinečnou kombinací genetických predispozic, což ovlivňuje vnímání světa, emoce a přirozený temperament, způsob myšlení a učení, míru empatie, sociální chování i sklony k různým schopnostem a nadáním.
„Mnoho dnešních dospělých vyrůstalo ve stabilnější a předvídatelnější době, než je ta dnešní. A přesto, že si to mnozí nepřipouštějí, mají problémy se svým sebepojetím či vztahy s druhými lidmi,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková a pokračuje: „Tito lidé nebyli zneužíváni či zanedbáváni – problémy se sebepojetím vznikají totiž i v důsledku mnohem jemnějších rodičovských zásahů. Úplně stačí, když se dítě cítí rodiči nepochopené, když rodiče nechápou jeho vrozenou složku osobnosti a ono celé dětství vyrůstá s tím, že by mělo „být někým jiným.“
Rodiče by měli dítěti umožnit, aby bylo samo sebou a trénovalo své vlohyFoto: PeopleImages.com - Yuri A, Shutterstock.com
Zdravá sebedůvěra a bezpodmínečné přijetí
Typ osobnosti se v Teorii typů určuje podle toho, k čemu přirozeně tíhne mozek konkrétního dítěte – jak přednostně přijímá informace a jak je vyhodnocuje. A jaké vrozené potřeby z toho vyplývají. Teorie typů je jiná v tom, že lidi neškatulkuje podle toho, jak se chovají nebo jaké mají vlastnosti. Zdravé sebepojetí, které je základem duševního zdraví, si dítě vytváří v případě, že rodiče dokážou přijmout jeho vrozenou osobnost a ocenit její silné stránky. Mnozí ale, i když nevědomě, dělají pravý opak.
Rodiče by měli vrozené potřeby dítěte naplňovat a umožnit mu, aby si trénovalo přirozené vlohy, brát vážně jeho pocity a naslouchat jeho názorům. Nejde o přehnanou péči ani volnou výchovu bez hranic.
„Je v pořádku, když dítě zažívá frustraci a vzteká se, že není po jeho nebo nedostalo, co chtělo. I v takové chvíli ale můžeme popsat jeho potřeby, a vyjádřit tím, že dítě chápeme a přijímáme. Tím vším dáváme najevo, že má pro nás hodnotu. Bezpodmínečné přijetí rodiči buduje u dítěte zdravé sebepojetí. Mnoho rodičů ale neví, jak zásadní je pro vývoj dítěte to, aby přijali jeho vrozenou složku osobnosti. Místo toho se ho snaží vychovat k obrazu svému, kritizují či trestají dítě za jeho přirozené projevy,“ popisuje Šárka Miková.
Teorie typů ve výchově: Čtyři typy dětí
„Nelze zabránit tomu, aby se dětem v životě neděly nepříjemné věci. Rodiče je ale mohou vybavit zdravým sebepojetím, odolností a sebedůvěrou, aby si s nimi dokázaly poradit, případně se nebály přijít a říct si o pomoc, aby si vážily svých silných stránek. Pak mohou být v životě úspěšné a vytvářet zdravé, respektující vztahy. Je ale potřeba začít už u malých dětí, nečekat až do dospívání, to už může být pozdě,“ dodává psycholožka Šárka Miková.
Jaké potřeby je důležité naplňovat a jaké silné stránky oceňovat u čtyř základních typů temperamentu podle Teorie typů?
- Děti s vrozenými potřebami stabilita, předvídatelnost a spolehlivost potřebují, aby se věci děly tak, jak jsou zvyklé, odklon od režimu a řádu je vykolejí. Nutit těmto dětem, aby se rychle otrkaly nebo aby kreativně tvořily, je znejišťuje. Tyto děti často slyší, jak jsou nesamostatné, nepřizpůsobivé a nekreativní.
- Mozek dětí, které potřebují svobodu, reagovat „teď a tady“ a mít okamžitý dopad, jim velí učit se tím, že si vše rovnou vyzkouší na vlastní kůži. Nepotřebují dopředu nejlepší řešení, protože až něco zkusí, vidí reakci a zkouší dál. Snadno se přizpůsobují změnám a pružně reagují i v krizových situacích. Nehroutí se předem z možných nezdarů a chyby vnímají jako přirozenou součást procesu učení.
- Děti s potřebami rozumět a prověřovat, kompetentnost a zdokonalování potřebují vědět, jak věci fungují, a znát logické důvody pro všechny vaše požadavky. Jsou na sebe náročné a velmi citlivé na to, když jim dáváte najevo, že nejsou dost schopné – třeba jen tím, že jim nabízíte pomoc nebo něco dokončíte za ně.
- Čtvrtou skupinou jsou děti s potřebami hlubšího smyslu, jedinečnosti a harmonie. Žijí víc v představách než v realitě, potřebují silně cítit, že mají výjimečné místo ve vašich srdcích. Zároveň si hodně domýšlejí, a když se netváříte mile, hned si myslí, že je nemáte rádi. Potřebují slyšet, že mají úžasnou fantazii a skvělé nápady, mohou inspirovat jiné.
