Nejčastější chyby při výchově dětí? Nedostatek autority a důslednosti nebo soustředění na chyby

Rodičovství je jedna z nejtěžších životních rolí. Jak být dobrým rodičem a jak přistupovat k výchově? To vás nikdo nenaučí. Jak nastavovat hranice? Jak odhalit talent? Otázky, samé otázky, na které se jen velmi těžko hledá odpověď a vy tušíte, že i při nejlepší snaze můžete dítěti výchovou ublížit.

Vězte, že chyby dělají všichni. A i když chcete z potomka vychovat slušného a zdravě sebevědomého člověka, lze toho spoustu pokazit. To je zkrátka život… Na co si ale určitě můžete při výchově dát pozor?

Najít definici „správné výchovy“ není těžké – je to nemožné. Proč? Podle Jiřího Haldy, rodinného terapeuta a autora knihy Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat, je to mimo jiné tím, že máme potomky dvojího pohlaví, s různým temperamentem, inteligencí a talenty. Zároveň je každý rodič jiný…

V minulosti bylo nutné naučit potomky co nejdříve pracovat, dnes je podle Jiřího Haldy klíčovým cílem výchovy připravit děti na život: „Vést je tak, aby se postupně a včas osamostatnily, nabyly potřebných návyků, měly přiměřenou chuť do aktivit, chápaly a akceptovaly význam povinností, nebyly lhostejné k ostatním. Aby byly hrdé na to, že něco zajímavého umí, měly vůli aktivity dokončovat a zároveň i přehodnocovat svoje cíle, pokud zjistí, že jsou nesprávné nebo již naplnily svůj smysl. “

Normální rodiče nechtějí svým dětem vědomě ubližovat a jak se říká,„dělají to nejlepší, co v dané chvíli dokážou“. Pokud o rodičovství přemýšlíte, právě na tom „nejlepším, co ve vás je“ můžete hodně zapracovat. Jak na to? Zkuste se vyhnout následujícím chybám a postupům:

Máte pocit, že kritikou potomka posouváte dál, a proto šetříte pochvalami? Jan Vávra, lektor kurzů Výchova bez poražených, varuje, že rodiče děti často srovnávají, škatulkují a zaměřují se na jejich chyby místo na budování pozitivních vztahů. Podporujte jejich potenciál a ne vždy nutně slabší stránky. Zaměřte energii na objevení talentu dítěte a ten rozvíjejte. Když se budete soustředit na oblasti, kde by mohl potomek selhat, budete jen vytvářet „umělý průměr“, jak říkají Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná, autoři knihy Odemykání dětského potenciálu.

Chcete jim to usnadnit, cítit se potřební a máte jen jedny nervy? Pokud za dítě děláte většinu věcí, výsledkem nebude potomek spokojený, ale potomek závislý. Zapojte děti do domácích prací, budou v dospělosti úspěšnější. V této souvislosti upozorňuje Jiří Halda i na samostatnost emocionální, kdy je třeba dítě citlivě připravit na všechny zásadní životní změny a kroky, typicky zaškolení do mateřské školy.

Mají vaše ratolesti vše bez jakékoliv snahy a úsilí a vlastně se o nic nemusejí zasloužit? Pak podle Jiřího Haldy riskujete, že se jim neprobudí vůle a bez té nejde vybudovat disciplína. Důsledkem pak může být, že děti nechodí rády do školy, jdou co nejsnazší cestou, utápějí se v depresích…

Vliv na výchovu mají i vztahy mezi rodiči. Jiří Halda říká, že ratolesti často nevidí kvalitní vzory, protože se rodiče přetahují o to, kdo má pravdu: „Děti potřebují jednotné, srozumitelné a vlídné prostředí, kde je rozumní rodiče učí, co budou v životě potřebovat. Realita bývá opačná, dětem se ustupuje, rozhodují ve chvíli, kdy na to nejsou zralé.“ Zásadní také je, aby rodiče sami respektovali pravidla, která nastavili, jinak dělají potomkům „nepořádek v hlavě“.

Nastavit dětem hranice, být jejich průvodci a neklást na ně větší odpovědnost, než jsou v daném období schopné unést? Tak by to mělo být. Jiří Halda mluví o nutnosti vlídného podmaňování dětí, protože fakt, že rodiče nemají nad dětmi, nad svými reakcemi či sami nad sebou převahu či kontrolu, způsobuje řadu problémů: „Když po dětech něco chcete, musí se to stát. Jen u toho nenadávejte, nevyhrožujte, trpělivě počkejte na výsledek. Pokud ztratíte převahu, dáváte ji dítěti, které si s ní nemá jak poradit – nezapomeňte, že děti jsou tady z naší vůle.“

A základní poznání pro dobré rodičovství? Ač to někdy může být těžké, je přirozené, že je vaše dítě jiné než vy. Přijměte to jako fakt a mějte rádi děti takové, jaké jsou, radí Jan Halda.

Jak s dětmi mluvit, aby se méně vztekaly a víc poslouchaly?