Hlídačky, kritičky, rozmazlovačky… České babičky milujeme! Každá na to jde jinak a všechny to myslí dobře

Pohlídají dítě, když je nemocné a vy musíte nutně do práce, nebo když si chcete vyrazit s partnerem na večeři. Ale možná také vnoučata přecpávají sladkostmi, nechávají je ponocovat a nerespektují žádný princip vaší výchovy. Nebo své vnouče vůbec nevidí, odmítají s ním trávit čas a oslovení „babičko“ je přivádí k šílenství. Každá babička je originál, ale dají se mezi nimi najít společné znaky. Jakou máte vy?

Je to sen asi všech rodičů. Babička, která už nechodí do práce a je zdravá a plná sil. Kdykoli potřebujete, je ochotná vaši ratolest pohlídat. Díky ní je mateřství o mnoho snazší, protože vám umožní být nejen matkou, ale také mít chvilku jen sama pro sebe a pro partnera. Nesmí se to ale přehánět a zároveň je třeba počítat s tím, že babička nebude dítko jen hlídat, ale zákonitě i tak trochu vychovávat.

Jak na ni: Proč pomoc babičky nevyužít, když jí to dělá radost, vám to pomůže a vnouče ji miluje? Stanovte si jasná pravidla, podle kterých chcete potomka vychovávat, aby babička věděla, jak na to, a aby – byť nevědomky – nepodrývala vaši autoritu.

>>>Prarodiče by měli hlídat jen jednou týdně

Vnoučata bezmezně miluje a dovolí jim úplně všechno. Nejčastěji z jejích úst uslyšíte, že na výchovu jsou rodiče, ona je na rozmazlování. Výsledkem mohou být rozzuření rodiče a zmatené dítě, které někdy nechápe, proč u babičky může mít k obědu sušenky a bonbony, kdežto doma mu nutí špenát.

Jak na ni: Odborníci se shodují, že je nutné uzavřít s babičkou dohodu a určit pár základních pravidel, na jejichž dodržování jako rodiče trváte – a v tom musíte být s partnerem jednotní. Nejdřív se dohodněte, jak budete děti vychovávat, a pak to jasně podejte babičce. Zároveň buďte velkorysí, a pokud babička respektuje vaše pravidla, dovolte jí trochu rozmazlování – dětem to neuškodí.

Vnoučata by moc ráda hlídala, ale její věk a zdravotní stav to nedovolují. Může to být třeba i prababička, která odchovala vnoučata a teď miluje pravnoučata, ale už nemá sílu, jakou měla ještě před pár lety.

Jak na ni: Tahle babička s vnoučaty asi na pískoviště nevyrazí ani se s nimi nebude honit za míčem, zato jim může předat moudrost a také lásku. Její vyprávění i vzpomínky jsou vzácné a pro malé děti často velmi poutavé. Navíc s nimi může provozovat různé důležité činnosti, u kterých se sedí a rodiče na ně nemají zrovna čas, chuť nebo trpělivost: Učí vnoučata různé říkanky, znát hodiny, přišívat knoflíky, hrát karty, společně si čtou nebo poslouchají… A je-li prarodič už i mentálně méně zdatný, děti se učí chápavosti a trpělivosti.

Je plná života a důchod si rozhodně nepředstavuje tak, že bude trávit čas s vnoučaty. Má své zájmy, své přátele a vaše děti ji příliš nezajímají. Leckdy odmítá i to, aby jí vnoučata jako babičku oslovovala.

Jak na ni: Nikoho nelze k ničemu nutit a žádný prarodič není povinen trávit čas s vnoučaty. Je to samozřejmě škoda pro obě strany, ale nedá se nic dělat.

Tenhle typ babičky vám dokáže udělat ze života peklo. Nikoho totiž nebaví poslouchat, že její děti byly bez plen už v roce, zato to vaše ve dvou letech ještě ani neví, co je nočník, že tu zeleninku jste rozmixovali moc nebo málo a že v tuhle hodinu už by dítě mělo dávno spát.

Jak na ni: Abyste předešli zbytečným hádkám, je lepší řešit problém včas. Rázně a slušně babičce připomeňte, že hlavní autoritou jste tady vy. Je to vaše dítě, které vychováváte, jak nejlépe umíte. Ona má tuto roli za sebou a je čas se s tím smířit. Na druhou stranu, když vnoučata hlídá, bývá přísnější a vyžaduje řád – a to na pár dní není vůbec špatné.

Je jí kolem čtyřicítky, dnes už i padesátky, je v nejlepším věku, pracuje, je finančně soběstačná, zdravá a plná elánu. Vnoučata miluje, ráda by s nimi byla, ale nemá čas. Pracuje, někdy se ještě navíc stará o své rodiče.

Jak na ni: Nejde o to, kolik času spolu stráví, ale jak kvalitně ho prožijí. Taková babička může s dětmi vyrážet na pravidelné výšlapy, brát je o víkendu do muzea, na kolo, do hor… Společná akce může být přesně načasovaná a nemusí být nijak dlouhá, jde o to, aby se prarodiče s vnoučaty pravidelně stýkali a měli šanci se navzájem obohacovat.

>>>Proč si prarodiče rozumí lépe s vnoučaty než vlastními dětmi? Dohánějí druhou šanci a jsou za ni vděční