Článek
Každý člověk potřebuje být milován a láska by neměla být něco, co si musíte zasloužit, odmakat. Obzvlášť když jste dítě. Bezpodmínečná láska je základ zdravého vztahu mezi rodičem a dítětem, na jehož základě se formuje osobnost malého človíčka, a to, jaký dospělý z něj vyroste.
Co je to bezpodmínečná láska
V rodině a mezi blízkými by láska neměla být „nedostatkové zboží“, něčím, co si musíte zasloužit. „Správný stav je, když je v rodině lásky všude dostatek. A dítě ví, že se nemůže stát, že by nebylo milováno, že o lásku nemusí žádat, nemusí si ji vynucovat. Má prostě pocit milovanosti za všech situací,“ vysvětluje životní kouč Aleš Kalina.
Znamená to, že dítě nemusí prosit o pomazlení, ví, že je kdykoli k mání. Nemusí plakat, mít nějaký problém, aby ho rodiče objali, dali mu najevo lásku. A i když zrovna neposlouchá, dělá vylomeniny, nejde mu to ve škole – ani v takové chvíli o lásce svých rodičů nemusí pochybovat.
Ví, že jsou možná trochu naštvaní, ale na jejich lásce to nic nemění. Že ať mu v žákovské svítí jednička, nebo je tam pětka, na rodičovské city to vliv nemá. A třebaže ho doma někdy kárají, možná bývá trochu dusno, s láskou nic z toho nesouvisí. Té je doma nekonečné množství, nikdy nemůže dojít.
Dítě by nemělo o lásce rodičů pochybovat, mělo by jí být všude a za všech okolností dostatekFoto: Fizkes, Shutterstock.com
Láska není výměnný obchod
Jenže mnoho dospělých si z dětství nese pocit, že rodičovská láska není „jen tak“ a je potřeba si ji zasloužit. Protože kdo by miloval nepořádníka, neposluchu, a navíc čtyřkaře… Že když není „plnění“ (a je jedno, zda jde o studijní výsledky, sportovní výkony, poslušnost anebo cokoli jiného), když nejsou rodiče spokojení, přestávají je milovat. A jen když se zlepší, jejich láska zase vzroste. Jenže rodičovská láska není artikl, s nímž by se mělo obchodovat.
Tohle dětem nikdy neříkejte!
I když to tak vlastně „nemyslíte“, věty tohoto typu potomkům ubližují možná víc, než tušíte.
- Spapej to, ať má maminka radost. V překladu to znamená, že ať už dítě má, nebo nemá hlad, musí maminku potěšit snědeným obědem. Aby nebyla smutná, naštvaná a nepřestala ho mít ráda. Potěšit rodiče je přece jeho hlavní úkol.
- Nezlob, nebo tě odnese bubák. Když nebudeš poslouchat, odnese tě bubák a my tě před ním neochráníme, protože stejně zlobíš. Ano, i takhle si dítě může „nevinnou“ frázi vysvětlit. I proto strašidla do výchovy nepatří!
- Jednička z matematiky? Ty jsi naše láska. V dětské řeči to znamená „milujeme tě, ale jen proto, že se dobře učíš, kdyby to bylo naopak, s láskou nepočítej“.
Jak to škodí v dospělosti
Základní emoční nastavení se tvoří v dětství a každý si ho pak nese celý život. Z dětí, které nezažily bezpodmínečnou lásku, ale spíš tu, kterou je potřeba si zasloužit, rostou dospělí, kteří si moc nevěří. Mají pocit, že „jen tak“ je nikdo milovat nemůže. Že oni sami o sobě nejsou dostačující.
Často pak mají problémy vymezit ve vztazích hranice, snaží se svůj protějšek potěšit za každou cenu, a to i na úkor svých potřeb. Neumějí říkat ne. Život jim komplikuje i žárlivost, protože každý, kdo je v něčem (dle jejich úsudku) lepší než oni, je potenciální sok.
Většina rodičů se snaží dělat pro potomky to nejlepší, co je v jejich silách. I když každý v tom vidí něco jiného. Tři generace žen, tři pohledy na výchovu: Na rozdíl od mámy a babičky se svých dětí zastanu, když jsou v právu
