Článek
Každé odpoledne jeden až dva kroužky, mezi kterými dítě pomalu ani nestačí přebíhat, obden sportovní trénink, hromada školních úkolů a domácích povinností. A k tomu spousta očekávání, nároků a rodičovských ambicí, tlak na výkon a úspěch… Kde je čas na hraní, zábavu, dovádění s kamarády nebo, nedejbože, na nicnedělání a lelkování, prostě na „obyčejné dětství“?
Rodiče dětem ničí dětství
Proč dospělí mnohdy tolik tlačí, aby děti dospěly až příliš brzy? Syndrom uspěchaného dítěte (Hurried Child Syndrome) poprvé oficiálně definoval americký psycholog David Elkind. Upozorňuje na poměrně varující realitu: psychologové a psychoterapeuti zdůrazňují, že přetížené děti, které jsou vystavovány nepřetržitému tlaku na výkon a úspěch, se stále častěji potýkají s úzkostmi, vyhořením nebo depresemi ještě dřív, než stačí dospět.
Rodiče se dnes sice usilovně snaží, aby potomkům dopřáli úplně všechno, přitom jim ale mnohdy berou to nejdůležitější a nejcennější: bezstarostné dětství. Nutí je příliš brzy přebírat starosti a odpovědnost, která neodpovídá jejich věku, řešit zátěžové a stresové situace a neustále soupeřit o místo na slunci.
V zápřahu jsou i batolata
I když není syndrom uspěchaného (či pospíchajícího) dítěte nic nového, fakt je, že současná hektická doba a mnohdy zběsilé životní tempo jej zintenzivnily. Již od nejmladšího věku jsou na děti kladeny obrovské nároky, a to jak ze strany rodičů, školy, a trenérů, tak i v partě a na sociálních sítích.
V neustálém režimu „výkonu“ bývají i předškoláci. A není výjimečné, že již dvouletá batolata docházejí na několik kroužků nebo lekce angličtiny, aniž by měla jakýkoli prostor pro volnou hru, která rozvíjí fantazii a v tomto věku je velice důležitá.
Pro uspěchané dítě je typické, že má až příliš mnoho kroužků nebo doučování, a projevuje se na něm únava a vyčerpání jako důsledek stresu z přehnaného tlaku na výkon. Rodiče s potomky navíc často sdílejí a řeší své vlastní problémy a očekávají z jejich strany disciplínu jako u dospělého.
Rodiče občas nutí děti až příliš brzy přebírat starosti a odpovědnostFoto: PV productions, Shutterstock.com
Rodiče se bojí ztratit kontrolu
Za vším nestojí záměr dítko přetěžovat. Rodiče to „myslí dobře“ a mají s potomkem nejlepší úmysly. Někdy ovšem tyto snahy víc uškodí, než pomohou.
Každý rodič samozřejmě touží po tom, aby jeho dítě bylo oblíbené a úspěšné, ať už ve škole, sportu, nebo v celém budoucím životě. Jenže hranice mezi milující podporou, zdravou motivací a nadměrným tlakem je velmi tenká. Vlastní vnitřní obavy pak rodiče dohánějí k přehnaným nárokům a očekávání i věčné kontrole.
Buďte dětem přítelem, ne soupeřem ani velitelem
Čím tedy potomkům pomoci, aby se mohli svobodně rozvíjet a nehromadili uvnitř svého nitra negativní emoce, strachy a nejistoty? Tady je pár jednoduchých ale fungujících způsobů:
- Dopřejte dětem volný a zcela neorganizovaný čas.
- Vytvářejte doma přátelské, podporující a bezpečné prostředí.
- Nezlehčujte a nezpochybňujte pocity a názory dětí, věnujte jim pozornost.
- Dovolte potomkům dělat chyby a dopouštět se přešlapů.
- Nikdy děti neponižujte ani nesrovnávejte s ostatními.
- Nedávejte najevo lásku a pochopení jen v případě úspěchu.
- Povídejte si o emocích, které děti prožívají, pomozte jim být psychicky odolnější.
- Nechte potomky, ať si sami vybírají, co je baví, a ukažte jim, že hodnota člověka není jen v jeho výkonu.
- Zdůrazňujte hodnotu mezilidských vztahů a buďte příkladem.
- Všímejte si varovných signálů, že dítě možná „jede na doraz“: podrážděnost a úzkost, únava, poruchy spánku, časté bolesti hlavy či břicha, přehnaný perfekcionismus, problémy se soustředěním, nezájem o školu nebo sport.
