Hlavní obsah

Jste dospělá, ale omlouváte se rodičům za svá rozhodnutí? Pozor na syndrom hodné dcery!

Foto: fizkes, Shutterstock.com

Foto: fizkes, Shutterstock.com

To, že vás rodiče vychovali, podporovali a byli tu pro vás, neznamená, že byste před nimi měla obhajovat svá životní rozhodnutí a kroky, vysvětlovat, proč odmítáte svatbu, nejíte maso a neplácáte své děti přes ruku. Jste dospělá a máte právo žít po svém. Pokud však máte pocit viny, když s rodiči nesouhlasíte, možná se potýkáte se syndromem hodné dcery.

Článek

„Jsi si jistá, že je to dobrý nápad? Takhle jsme tě nevychovali! Nechceme ti do toho mluvit, ale s tatínkem si myslíme, že… Dali jsme ti všechno a takhle nám to vracíš?“

Slyšela jste od svých rodičů některou z těchto vět? Jste dospělá, a přesto mají táta s mámou pocit, že vám mohou zasahovat do života, mluvit do vašich rozhodnutí a dávat nevyžádané rady? Není to až tak neobvyklé, rodiče ne vždy odhadnou, kde jsou hranice, byli zvyklí vám radit a pomáhat celé dětství. Ale vy už máte svůj život a rodičům nic nedlužíte. Byla by chyba mít pocit, že se jim máte omluvit, pakliže jdete proti nim, a obhajovat se - to zavání syndromem hodné dcery.

Syndrom hodné dcery

Terapeutka Katherine Fabrizio popisuje syndrom hodné dcery tak, že máte už od dětství pocit, že je třeba plnit očekávání (narcistického či toxického) rodiče, aby se vám dostalo lásky a schválení. Je to snazší než jít do konfliktu a je přirozené toužit po uznání. Ale nesmí to překročit hranice:

  • Potlačujete vlastní přání a potřeby, protože o vás přece tolik nejde.
  • Neumíte říkat ne, neumíte se vymezit - a pokud ano, cítíte vinu a bojíte se, že rodičům ubližujete.
  • Jste závislá na souhlasu rodičů a pochvalách, bez nich si nejste jistá, že to děláte dobře.

Toxičtí rodiče

  • Odmítavý rodič: Přehlíží nebo podkopává pocity a potřeby dítěte. Vytváří prostředí, kde se dítě cítí nedoceněné a začíná pochybovat o své vlastní hodnotě nebo má potíže se sebevyjádřením.
  • Vrtulníkový rodič: Nad potomkem se nezdravě vznáší. Snaží se ovlivňovat každý aspekt jeho života, a přestože se může zdát, že vytváří láskyplné a zdravé prostředí, tento styl rodičovství potlačuje v dětech nezávislost a brání rozvoji zásadních dovedností.
  • Narcistický rodič: Soustředí všechno na sebe. Vyžaduje obdiv a nesnaží se vcítit do potřeb kohokoli jiného – a nezajímají ho ani potřeby vlastních potomků. Děti vychované rodičem s narcistickými sklony mívají později problém navazovat a udržovat zdravé vztahy.
  • Manipulativní rodič: Takový člověk dětem záměrně lže, aby dosáhl svého cíle, a jeho jednání bývá často zákeřné. Potomek pak mívá v dospělosti problém s vlastním rozhodováním, případně se i on chová jako manipulátor.
  • Pasivní neboli tolerantní rodič: Za každou cenu se vyhýbá konfrontaci. Obvykle dětem nenastavuje hranice a nemá na ně požadavky. To pak v dospělém věku způsobuje mimo jiné problémy s autoritami.
Foto: PeopleImages.com - Yuri A, Shutterstock.com

To, že jsem se rozhodla své dítě kojit déle než půl roku, neznamená, že ty jsi to dělala špatně, mamiFoto: PeopleImages.com - Yuri A, Shutterstock.com

Za co se rodičům neomlouvat

Může vám být dvacet i padesát a občas se zkrátka přistihnete, že máte tendenci před rodiči obhajovat svá rozhodnutí a omlouvat se, když se nechováte podle představ. Ale to rozhodně není vaše povinnost, vy rodičům máte projevit respekt a lásku, ne jim dodávat pravidelný report. Co všechno je ve vaší režii?

  • Rodinný styl života: Rozhodli jste se žít podle jiných vzorců a neslučuje se to s představou o rodině vašich rodičů? Neplánujete děti nebo jich naopak chcete spoustu? Netoužíte po svatbě nebo je vám dobře v otevřeném vztahu? Je klidně možné, že jakékoli nestandardní rozhodnutí budou rodiče rozporovat a nebudou schopni to pochopit. Oni měli svou šanci žít po svém, teď je řada na vás. Vysvětlete jim svá rozhodnutí, ale na konci nedávejte prostor pro otázky.
  • Výchova dětí: Mají vaši rodiče pocit, že z vás vychovali slušného člověka, a tudíž mají patent na výchovu? Můžete si je vyslechnout, ale dejte jasně najevo, že rodič svého dítěte jste vy. Rozhodli jste se, že nikdy nenecháte své dítě vyplakat, nebudete vyhrožovat Polednicí a nic jako výchovné plácnutí podle vás neexistuje? Je naprosto v pořádku, že se dvěma generacím liší pohled na výchovu. Rodičům vysvětlete svoje výchovné postoje a požádejte, aby je respektovali i coby prarodiče.
  • Péče o duševní zdraví: Chodíte na terapii? Jezdíte na seberozvojové kurzy? Máte kouče? Péče o duševní zdraví je čím dál běžnější, ale pro vaši generaci. Je možné, že vaši rodiče vyrůstali v tom, že k psychologovi chodí jen blázni, deprese se dá vyběhat a nechat si pomoct je slabost. Doba pokročila a řešíme nejen cholesterol, ale i psychickou pohodu, pracujeme na sobě.
  • Způsob obživy: Rodiče mohou mít pocit, že neděláte „pořádnou“ práci a měli byste vydělávat víc, nebo jim připadá podnikání jako zbytečné riziko. Možná vám chtějí radit, jak se zajistit a kam investovat, nebo vás upozorní, že „zbytečně“ utrácíte za dovolenou či terapii, místo abyste si koupili nové auto. Nejsou ale vaši koučové ani účetní.
  • Vzhled a péče o tělo: Nosíte „divné“ barefoot boty, milujete svoje růžové vlasy i kila navíc, nejíte maso a dáváte přednost alternativní medicíně? Je to vaše tělo, vaše zdraví a vaše rozhodnutí nejít standardní cestou, kterou vyšlapali rodiče. Nenechte se přesvědčit, že dělat to jinak, je rebelie.

Načítám