Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
- Jak se řekne polsky tchyně? Baba přebytečna.
- Inzerát na sociálních sítích: „Daruji hada škrtiče, úspěšně prověřený, nutno odmotat z tchyně.“
- Muž přijde do galanterie a rozhlíží se po regálech. Prodavačka se ptá, co si přeje. Muž: „Chtěl bych černou pásku, zemřela mi tchyně.“ Prodavačka smutně a s pochopením: „A jak širokou? Tuhle? Ta bude pěkně vidět. Čím širší, tím víc dáte najevo, jak jste ji měl rád.“ Muž se na ni zkoumavě podívá a odpoví: „Tak mi dejte černou nit.“
U tchánů jde spíš o pohodlnost
I psychoterapeuti zmiňují, že ve svých ordinacích slyší spoustu lamentací, jak jejich klientům „paňmáma“ ničí manželství. Tchán naopak bývá veleben jako ten, kdo má nadhled, protože se neangažuje a nestrká mladým do ničeho nos. A někdy je dokonce litován za to, s jakou saní a manipulátorkou je nucen žít.
„Není to úplně fér,“ říká psycholožka Jana Markvartová. Image hodného, velkorysého pantáty souvisí spíš s pohodlností. Tchánové chtějí hlavně klid a často bývají pasivní, dokud manželčiny neshody se snachou nebo zetěm nezačnou narušovat i jejich pohodu. Případně může jít i o hru na „hodného a zlého policajta“, kdy si tchyně vyřizuje účty i za něj.
„Důvod, proč je tchán vnímaný jako ten méně konfliktní, zatímco tchyně a snachy se víc prožívají, je i ve vyšší ženské citlivosti na různé detaily. Ženy jsou v některých situacích týkajících se vztahů a výchovy dětí malichernější, víc řeší slovní narážky a samozřejmě se i navzájem víc srovnávají. Tchyně tak působí protivněji, netolerantněji, žárlivěji,“ podotýká psycholožka.
Jednou matka, navždy matka
Ani když oženíte syna či provdáte dceru, nepřestáváte být mámou. „Na tom, být rodičem dospělých dětí, je nejtěžší bezmoc. Už nemůžete radit, varovat, ochraňovat, usměrňovat. Můžete být jen pozorovatel,“ podotýká psycholožka Jana Malá. A přesně tohle podle odbornice na tchyních lidem vadí nejvíc: Nedokážou se oprostit od role mámy, která ochraňuje, usměrňuje a prosazuje svůj pohled na svět. „Uvědomme si ale, že tohle chceme po ženách, jež řadu let vězely v roli mámy, která všechno spraví a zachrání,“ nabízí jiný úhel pohledu Jana Malá. S tím, že přehodit zničehonic výhybku nemusí být vůbec snadné.

Celý život se o syna starala a hlídala každý jeho krok a najednou by měla přestat a přenechat péči jiné ženě? Pro některé matky je to nesplnitelný úkolFoto: Motortion Films, Shutterstock.com
Mazácká vojna v jedné domácnosti
Otcové své děti také milují, ale lidská zkušenost říká, že se mladým do života vměšují všeobecně méně. Čím to je? Tchánové měli historicky výrazně snazší pozici. Nevěsty se po svatbě stěhovaly do domů manželů – a tam vládly jejich matky. Ženské teritorium se omezovalo především na domácnost, rodinu a vše s ní spojené. Tady se jedna druhé nevyhnula a bylo to místo, kde se spolu potkávaly každý den. Muži do jejich zóny příliš nevstupovali, a mezi snachou a tchánem tak nemohly vznikat významné třenice. Muži očekávali klidný domácí servis. A jak si to mezi sebou matka se snachou „rozehrávají“, je zajímalo jen ve chvíli, kdy hádky nebo stížnosti narušovaly jejich vlastní pohodlí.
Dvě ženy v jedné domácnosti se buď nějak shodly, anebo mladší čekala, až tchyně zemře. Odtud se šířila i tradice jakési „mazácké štafety zla“. Prostor pro zadostiučinění žena dostala, až když se sama stala tchyní a do rukou se jí dostala mladá „podřízená“.
Výjimka potvrzující pravidlo
„Osobně mám větší problém s tchánem,“ svěřuje se pětačtyřicetiletá Monika. Tchyně je hodná ženská, ale její manžel je dominantní sobec a vysál z ní veškerou osobnost. I v situacích, které jí nevyhovují, se podvolí a vsugeruje si, že je to pro ni dobré. „Je to jejich věc, spíš ji lituju. Pro mě je zásadní, aby to neničilo moji rodinu, mého manžela,“ říká Monika. Přiznává, že má na tchána pifku za to, jak v dětství vydeptával jejího muže svými nároky i nepřítomností. „Přestože měl jen jeho, ani s ním pořádně nebyl, protože budoval firmu. Ale já jsem na tom vlastně vydělala, protože můj muž si řekl, že u našich dětí chce přesný opak toho, co měl, a tráví s nimi co nejvíc času. A protože žijeme jinak než jeho rodiče, tchán mého muže bere jako podpantfláka, který neumí doma bouchnout do stolu.“
Monika říká, že odolali i možnosti půjčit si od tchána na bydlení. „Sice jsme v pronájmu, ale když jsme si představili, jakou by nad námi svou půjčkou získal moc, tak jsme to zavrhli. Když s dětmi dorazíme na návštěvu a tchán je zrovna pryč, nastává atmosféra přesně jako ve filmu Pelíšky, když Jindřiška vykřikuje: To je pohoda, když táta není doma!“
Jak to přežít?
Ať už máte „božího tchána“ a komplikované vztahy s tchyní, nebo naopak, základem vašeho přístupu by podle psychologů měla být partnerská soudržnost. „Nejprve si tedy vyjasněte situaci s manželem nebo manželkou. Bez očerňování a ultimát typu: Buď já, nebo tvoje matka. Buď já, nebo tvůj otec. Jakmile budete názorově za jedno, je jednodušší prosadit své postoje u tchánů. A zase naopak: oni nejsou povinní žít podle vašich představ a být na špagátku, jak vy potřebujete,“ dodává psycholožka Jana Markvartová.