Článek
Odmala dětem nevědomky předáváte poměrně přesné vzorce, jak žít i navazovat vztahy. Především tím, že vás pozorují a poslouchají, do sebe nasávají informace, jak regulovat své emoce, zvládnout konflikty a co je možná nejdůležitější, jak se ve vztahu cítit bezpečně, či naopak jej vnímat jako arénu, kde je dovoleno vše. Takže si položte jednoduchou otázku. Přáli byste svůj vztah svým dětem?
Jak řešit konflikt?
Děti si z partnerského vztahu svých rodičů odnášejí konkrétní scénáře, které pak v dospělosti opakují. Psychologové tomu říkají relationship blueprint neboli vztahová šablona. Vzniká tiše a nenápadně, v každodenních situacích, které rodiče často považují za nepodstatné. „To, jak se k sobě vaši rodiče chovají, do sebe odmalička nasáváte. Vidíte je, jak spolu mluví, jak se třeba i hádají a pak usmiřují. Jak maminka dělá naoko fóry, ale už je na ní znát, že se chce přestat zlobit a s tatínkem se udobřit…“ řekl nám v rozhovoru režisér Jiří Strach a přesně tím vystihl, jak by to mělo v rodinách fungovat. V tom ideálním případě, když děti mají možnost odkoukat, že konflikt nemusí být zdrojem pocitů nebezpečí a stresu.
Hádka rodičů může být pro dítě zdrojem stresu, nebo i ukázkou jak řešit konflikty. A je jen na vás, jakou zkušenost mu předáteFoto: Prostock-studio, Shutterstock.com
Vzor nápravy
Děti si nevšímají jen hádky, ale hlavně toho, co přijde potom. Pokud rodiče po konfliktu mlčí, ignorují se nebo se „trestají“ odstupem, dítě si ukládá, že spor znamená ohrožení klidu a nestabilitu či nebezpečí. Pokud ale následně vidí omluvu, dotek, vysvětlení, učí se, že i hádka je součást vztahu, ne ‚války‘. Pochopí, že blízkost se sice může narušit, ale zase obnovit. „Častou chybou je také to, když rodiče ve vztahu úplně ztratí sami sebe – například jeden partner neustále ustupuje nebo potlačuje svá přání a potřeby. Dítě se pak může naučit to, že láska znamená vzdát se sebe sama,“ říká psychoterapeutka Petra Taye z platformy Hedepy.
Na druhou stranu není nutné se tím zbytečně moc trápit, jen si všimnout těch negativních vzorců vztahu. „Je důležité nespadnout do pocitu viny tím, že můj vztah není dokonalý. Většina vztahů není bez chyb a vědomí, že ovlivňujeme děti, by nemělo vést k tlaku, že jim tím kazíme budoucí život,“ upozorňuje psychoterapeutka Olga Šerá z platformy Terapie.cz. A dodává: „Co můžeme pro své děti udělat, je být ve vztahu, kde vidí, včetně chování k nim samotným, co nejvíce lidskosti, vstřícnosti a srdečnosti.“
Na co si dát před dětmi největší pozor ?
1. Jak řešíte konflikty
Ne jestli se hádáte, ale jestli se usmiřujete před dítětem
2. Jaký tón používáte, když mluvíte o partnerovi
Ironii a shazování děti vnímají hůře než otevřenou hádku. Psychologové upozorňují, že například i zlehčování, posměch nebo pasivní agrese se dítěti ukládají jako normální způsob partnerské komunikace
3. Kolik pozitivních interakcí dítě vidí
Psychologové mluví o poměru 5:1, tedy pět drobných pozitivních kontaktů na jeden negativní
4. Zda dítě vidí spolupráci
Společné rozhodování, plánování, sdílení povinností
5. Jak zacházíte s emocemi
Dítě nepotřebuje dokonalého rodiče, ale takového, který dokáže říct krátce a klidně, že je třeba přetížený či rozrušený a potřebuje chvilku pro sebe. Dítě se tak naučí, že i silné emoce se dají zvládnout
Není to samozřejmost
Jak ukázala jedna z největších studií na toto téma provedená na 20 720 dětí, jen 51,6 % z nich vyrůstá v prostředí, které podporuje bezpečnou vazbu. Ta je pro vyrovnanou psychiku i v dospělosti nesmírně důležitá. Vzniká, když dítě opakovaně zažívá, že rodič reaguje klidně, předvídatelně a s opravdovým zájmem. Díky tomu se cítí v bezpečí, může objevovat svět a ví, že se má kam vrátit. Později se tato zkušenost promítá do vztahů jako schopnost důvěřovat, být blízko, řešit konflikty bez dramat a naučit se nastavit si zdravé hranice. Téměř polovina dětí bohužel ale zažívá nejistotu, odstup nebo chaos, které se později promítají do jejich partnerských vztahů. Vědci v této souvislosti upozorňují, že děti si z domova skutečně odnášejí především to, jak rodiče řeší konflikty, jak jsou emočně dostupní a jak zvládají stres. Jinými slovy: vztah, který žijete, je předobrazem vztahu, který jednou budou žít vaše děti. A je dobré si to připomenout.
