Článek
Neptejte se. Nikdy se neptejte ženy, pokud vám není opravdu blízká, anebo o tom nezačne sama.
Když jsem před rokem a čtvrt v sedmém týdnu těhotenství začala krvácet, cestou do nemocnice jsem si strašně přála, aby to nebyl samovolný potrat. Pak to bylo rychlé. V děloze nic nevidím, ale tady v levém vejcovodu ano. Vypadá to na mimoděložní těhotenství. Musíte ihned na sál.
Při čekání v nemocničním pokoji jsem si přála, kéž by to nebylo mimoděložní těhotenství, ale „jen“ samovolný potrat. Dodnes si pamatuji strach, se kterým mě uspávali, a probuzení, kdy jsem se jako první otázku zeptala, jak jsou na tom moje vejcovody. Pravý je v pohodě. Levý chybí.
Je to rok a čtvrt. Na břiše mám čtyři dírky od laparoskopu, o kterých už ani skoro nevím, zahojily se. Více mne trápí rána na duši, která se ne a ne zcela zacelit. Vždy, když mám pocit, že už tu jizvu skoro necítím, tak se to stane. Potkám starou známou, která v rámci small talku položí tu otázku. Když mám náladu, vysvětluji, že jsem prodělala mimoděložní těhotenství, že děti chci, ale zatím se nám to nepovedlo. Jindy mne ale začne pálit ta jizva na duši a zahraju to do outu nějakým vtípkem. To pak ale ještě občas přijdu domů a popláču si.
Už nejsem smutná z každé menstruace, která oznamuje, že tenhle měsíc to zase nevyšlo. Beru ji jako měsíční potvrzení, že to v mém těle funguje. I když jen skrze jeden vejcovod. No a co. Smutná ale ještě občas bývám z těch otázek a poznámek, které jsou mi jen připomínkou, že už se skoro tři roky pokoušíme o dítě a zatím z toho bylo jen jedno ohrožení života.
Takže až příště potkáte starou známou, neptejte se. Možná prodělala to samé. Možná má za sebou tolik zamlklých těhotenství, že by jí na to nestačily prsty jedné ruky. Možná se s manželem už roky snaží, a nic. Možná se právě smířili s tím, že vlastní děti nikdy mít nebudou, ale ještě nejsou připraveni to říct svému okolí.
A neptejte se na to ani mužů. Jsou citlivější, než si myslíte.
