Hlavní obsah

Glosa: QR kód se souhlasem k sexu? Tudy cesta nevede! Platí, když nevíš, tak se zeptej

Foto: Kaspars Grinvalds, Shutterstock.com

Foto: Kaspars Grinvalds, Shutterstock.com

Reklama

„Tak co, už táta kluky poučil?“ ptali se mě občas kamarádi nebo známí, kterým do toho podle mě nic nebylo, na to, jak se v rodině bavíme o sexu. Odbyla jsem je nějakým pokusem o vtip, ale začala jsem o tom přemýšlet. Proč by to měl být jen táta? A co bych já chtěla, aby moje děti věděly?

Článek

Když se člověk podívá kolem sebe, má pocit, že o sexu není třeba mluvit. Bez nahé ženy se neprodá pneumatika ani krovy na střechu, vtípky na téma „jak se na mě herecký kolega vrhnul“ probíhají vesele v každé druhé talkshow, free porno viděla velká část školáků a internet je plný nejrůznějších návodů „Jak mu to udělat“, z nichž některé v klidu strčí do kapsy manuál na složení pohovky Klippan.

Jenže to podstatné vám pořád na prvních stránkách ve vyhledávači nevyběhne. A sice jak poznat, že ten druhý to chce taky. Protože jestli chci, aby moji potomci o sexu něco věděli, tak hlavně to, že souhlas je naprostý základ. Žádné „Když říká ne, myslí tím vlastně ano“.

Vítám jakoukoliv snahu tohle téma zviditelnit, i když některé jsou už od podstaty slepá cesta. Třeba aplikace. Zaškrtnu, že souhlasím, zaklikám, s čím konkrétně. Ale co když si to během akce rozmyslím? Co když budu chtít vyzkoušet něco víc, co jsem v aplikaci nezaškrtla? A co když se mi sex s dotyčným přestane líbit? Bude moje „ne“ respektovat, i když má vygenerovaný QR kód s mým „ano“?

Stejná situace může nastat, když flirtuju s člověkem celý večer a pak s ním jdu k němu domů. Má naprosto právo myslet si, že „něco bude“. Ale stejné právo mám já – i ve chvíli, kdy se to „něco“ rozjíždí, říct „Už nechci“. Koneckonců, on to může říct taky. Ani zaplacený drink, ani fajfka v aplikaci, ani trapný argument, že příroda člověka naprogramovala tak, že už to musí dokončit, nic z toho neobstojí před prostým „už ne“.

Poznat, že ten druhý je na stejné vlně, chce empatii, zkušenost. Ta se učí odmala, v rodině, v běžném chování k ostatním. I tak může intimní situace (obzvlášť nezkušeného) člověka vykolejit. Ale rada, jak si být jistější, co ten druhý cítí, existuje. A je docela jednoduchá: když nevíš, tak se zeptej. Stačí říct kouzelnou větu: „Je to OK?“. A máme tu arsenál dalších: „Můžu pokračovat?“ „Můžu udělat to a to?“ „Líbí se ti to?“ „Je ti hezky?“ „Chceš něco jinak?“

Tyhle věty jsou geniální, jednoduché a nejsou trapné. Mnozí se bojí, že by mohly shodit atmosféru a správnou náladu, většinou se ale stane pravý opak. Spousta to naopak ocení. Souhlas je sexy. Navíc tyhle věty se taky dají bez červenání říct dospívajícím, třeba před tím, než se vydají na mejdan, kde chtějí zůstat přes noc.

A pokud byste k těmhle větám chtěli říct i něco dalšího, sledujte na Instagramu Konsent. Tam se totiž mluví věcně a bez lechtivých stereotypních narážek. O sexu, o vztazích, o tom, co s tím souvisí, i o tom, co se člověk stydí říct svému doktorovi. Je to skvělé pro potomky, i jako rodiče budete mnohem víc v obraze. Protože sexuální výchova není jen navlékání kondomu na rohlík nebo vylaďování potřeb s partnerem. Je to i umění bavit se o sexu se svými dětmi. A třeba i vnoučaty. Zkrátka práce na celý život.

Reklama

Související témata:

Načítám