Rozchod: Proč se muži trápí déle a ženy to víc bolí?

Kdo by neznal všechny ty filmy, ve kterých se rozejdou dvě hlavní postavy? Pravděpodobný scénář většiny z nich vypadá tak, že muž rozpad vztahu bere tak nějak normálně, zatímco žena se utápí v žalu, nákupech a ve všem sladkém, co má po ruce. Je tohle zobrazení pravdivé? Doopravdy pánové nejsou z rozchodu smutní? Pravda je někde uprostřed!

Ačkoli ženy bezprostředně po rozchodu cítí hlubokou bolest, je pravděpodobné, že se z negativních pocitů dostávají dřív než muži. Tak to aspoň vyplývá ze studie, kterou uveřejnil odborný časopis Evolutionary Behavioral Sciences.

„Existuje velmi mnoho literatury týkající se vazby mezi lidskými páry, a to z evoluční perspektivy. Věda se hodně zajímá o to, co nás přitahuje k partnerovi, zkoumá namlouvací strategie, které používáme k vytvoření vztahu, ale zároveň dohledává, co komu v partnerství chybí a co se stane, když nějakému svazku není přáno,“ popisuje vedoucí autor studie Craig Eric Morris z newyorské Binghamtonské univerzity.

Morris a jeho kolegové zkoumali 5705 mužů a žen z 96 různých zemí světa a vyptávali se jich na množství emocionální a fyzické bolesti, kterou pocítili po rozpadu vztahu. Každý z dobrovolníků ohodnotil svoje stavy na stupnici od jedné (žádná bolest) do deseti (nesnesitelné bytí).

Z hlediska fyzické i emocionální bolesti ženy hodnotily své utrpení jako horší, než udávali muži. Zajímavé ale je, že ve volné formě odpovědi vědci zjistili, že ženy jsou zřejmě přizpůsobivější. U nich totiž vzniká větší pravděpodobnost toho, že po prvotním vzlykání rozchod překonají v kratším čase, zatímco muži stále cítí mnoho negativních emocí spojených s rozpadem vztahu.

„Dá se říci, že ženy jsou víc vnímavé a reagují na své vlastní pocity. Ony vědí, že vztah skončil, a to bez ohledu na to, kdo konec inicioval. Ihned se s nastalou situací chtějí vyrovnat, což se jim daří rychleji, než tomu bývá u mužů. U těch je vidět trochu emoční zpoždění,“ objasňuje Craig Eric Morris, podle kterého jsou možná na vině i všechny ty filmy a televizní pořady.

„Muži, tedy přinejmenším v naší kultuře, jsou vychováváni tak, že po rozpadu vztahu nemají vyjadřovat svoje pocity. Stejný obraz poskytuje i společnost a její kritéria,“ dodává odborník, který není jediný, kdo tento názor zastává. I philadelphská psycholožka Barbara De Angelis v jedné ze svých knih popisuje, že muži za to v podstatě nemohou.

„Od raného dětství je jim vštěpováno, že by vždy a na všechno měli mít správnou odpověď a měli by dělat věci správně. To je frustruje,“ objasňuje psycholožka, která si myslí, že projevy bolesti a smutku by měly být normální pro všechny.

Kdo totiž svoje rozčarování a změnu stavu dostatečně neventiluje, může se později setkat s utrpením, které je vyjádřeno spíše depresí, hněvem a sebezničujícím chováním. Skvěle se hodí přirovnání „klid před bouří“. Podrženo, sečteno, pánové se svými skutečnými pocity příliš nezabývají, neboť jsou okolím povzbuzováni k tomu, že „správní chlapi přece nebrečí“. A jak to tak v sobě dusí, potkají vás, coby bývalou přítelkyni, někde na večírku. Už chápete ty kyselé obličeje, nebo naopak předstíraný nezájem?

A jak se s rozchodem vyrovnal váš bývalý přítel? Myslíte, že už je to za ním?