Článek
„Rozrodit.“ Všichni víme, co se tím myslí. Nechci tady rozebírat, proč se rodí málo dětí (i když, upřímně, diví se někdo?), ani způsoby, zda a jak bychom se měli snažit tento trend zvrátit. Ale prosím (prosím!), mohli bychom tomu říkat nějak jinak?
Poprvé jsem tohle slovo slyšela před víc než dvaceti lety – a kde jinde než v porodnici. Tehdy ovšem znamenalo něco úplně jiného. Injekci oxytocinu do žíly, podání léků na změkčení děložního hrdla, zkrátka vyvolání nebo uspíšení zabrzděného porodu. Nic extra příjemného. Takže když teď slyším, že naši politici chtějí „rozrodit Česko“, představuji si pány v tmavých oblecích přešlapující na vykachlíkovaném porodním sále nad lůžkem s nebohou zmítající se rodičkou. Patrně přikurtovanou, protože jinak by utekla. A rozvláčně debatující o tom, jak ji konečně rozrodit.
V kontextu celé země ale tohle slovo navíc dostává odpudivý hromadný ráz. Vyvolává asociaci kravína plného jalovic, které obchází inseminátor v holinkách a gumové zástěře. Kdybych teď byla bezdětnou třicetiletou ženou, už jen tahle představa by mě přiměla žít v celibátu nebo polykat antikoncepční pilulky.
No dobrá, pod vlivem svého povolání jsem trochu jazykově přecitlivělá. Stejně tak nemám ráda slova „kňučet“, „žáha“, „vřídek“ nebo „lalok“, ale ta jsou aspoň fér: věci, které označují, taky nejsou dvakrát půvabné. A člověk se s nimi aspoň běžně nesetkává v novinových titulcích.
Kromě toho si myslím, že používaný jazyk o nás dost vypovídá. Komunisté v době mého dětství třeba pořád říkali „nám“: „mládež nám sportuje“, „děti nám nečtou“, „ženy se nám dost neangažují“. Jako by se všechno, co lidé dělají nebo nedělají, dělo jen kvůli nim.
A když někdo hlásá, že chce „rozrodit Česko“, hned tím o sobě prozrazuje, že to považuje za záležitost víceméně technického rázu, která se dá řešit jednotně a hromadně, jako v tom kravíně. V sedmdesátých letech „nám“ na zvýšení porodnosti zabralo postavení statisíců ošklivých malých bytů, novomanželské půjčky na novou pračku a radikální omezení jakýchkoli jiných životních perspektiv. Proč by to nešlo řešit tak nějak podobně, že?
Naštěstí asi nešlo.
Jak prohlásil v rozhovoru jeden mladý ekonom: „Rozrodit nás tak, abychom se vrátili zpátky na reprodukci, jakou jsme měli naposledy v roce 1980, to se s touto politikou pravděpodobně nestane.“
Ne, pane inženýre, vás asi opravdu nikdo nerozrodí.
