Článek
Politika jako téma k hovoru je obecně jedno z nejtřaskavějších témat – a pár dnů před volbami ještě násobně víc. A jako se hádají politici v diskusích a útočí na sebe přes reklamní billboardy, dochází ke sporům i mezi blízkými osobami a v rodinách.
Nejde o shodu, ale o pochopení
Co s tím? Probírat politiku, i když se neshodnete? Možná je pro vás řešení ji k rodinnému obědu netahat, ale třeba je pro vás upřímnost důležitá. „Úplné vyhýbání může udržet klid, ale také uzavírá možnost porozumění. Diskutovat má smysl tehdy, když obě strany dokážou respektovat, že odlišnost není osobní útok. A cílem nemusí být nutně shoda, ale lepší pochopení druhého,“ radí Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy.
Proč jsou hovory o politice tak třaskavé
Při takových hovorech v rodině nikdy nejde jen o politiku. „V přímém přenosu se v nich střetávají hodnoty, zkušenosti, loajalita i potřeba cítit se přijímaný. Dotýkají se našich základních přesvědčení o tom, co je správné a co ne, a tedy i o tom, kým jsme. A nesouhlas blízkého člověka může být vnímán jako ohrožení,“ vysvětluje psychoterapeutka.
- Politické názory jsou ovlivněné mnoha faktory, mimo jiné životní situací, vzděláním i místem bydliště. A když je někdo zpochybní, tak zpochybňuje vás samotné.
- U rodinného stolu se často potkají i tři generace, z nichž každá vyrůstala v odlišných politických režimech nebo za jiných okolností. Budete se lišit nejen zkušenostmi, ale i prioritami.
- O tom, komu dáte svůj hlas, rozhoduje touha po bezpečí, spravedlnosti, zabezpečení rodiny. Jde o emoce, málokdy rozhodne rozum – a stejné je to i v diskusi.
Jak mluvit o politice s blízkými
Profesor politických věd z univerzity Wisconsin-La Crosse Tim Dale radí dodržovat základní pravidla, kterými jsou reciprocita (v konverzaci máte právo mluvit, ale také povinnost naslouchat) a vzájemný respekt.
„To je možné, pokud obě strany dodrží záměr nevyhrát, ale porozumět si. Chce to vědomý respekt, protože v okamžiku, kdy vnímáte ohrožení vlastních hodnot, mozek přechází do obranného módu,“ vysvětluje Zuzana Steigerwaldová.
- Aktivní naslouchání: Snažte se pochopit, jaký význam má pro druhého to, co říká, doptávejte se.
- Formulace z pozice subjektivní zkušenosti: Místo obecných pravd můžete říct třeba „Můj názor je…“.
- Pojmenování odlišnosti bez odmítnutí: „Rozumím, že to vidíš jinak. Já to mám odlišně, protože…“ Tento způsob staví most, místo aby kopal příkop.
- Hledání motivace za názorem: Ptejte se na zkušenosti, které vaše blízké vedou k přesvědčení, zajímejte se, proč s nimi konkrétní myšlenky rezonují.
Podle tebe ženy do politiky nepatří? Bal si kufry! Tak takhle ne…Foto: Dragon Images, Shutterstock.com
Lze vyjádřit nesouhlas, ale nenarušit vztah?
Na odlišný názor mají všechny strany nárok, ale jak to udělat, aby výsledkem nebylo podání inzerátu: Hledám novou rodinu. Zn. Jedině voliči pravice? Zuzana Steigerwaldová doporučuje:
- Mluvit o sobě, ne o druhém a vyhýbat se obecným soudům. „To je nesmysl“ nahraďte třeba větou „Já to vnímám jinak, protože…“.
- Začít a skončit ujištěním, že vztah je pro vás důležitější než názorový soulad. „Neshodneme se, ale vážím si toho, že o tom spolu mluvíme.“
- I když nesouhlasíte s obsahem, uznejte pocity, které za tím stojí. „Rozumím, že máš strach, že…“
Pokud ale druhý člověk reaguje útokem, nerespektuje váš názor, nebo dokonce vztah přeruší, je důležité vědět, že odpovědnost není jen na vaší straně. Může jít o obranný mechanismus, neschopnost snést odlišnost nebo o nevyřešené konflikty, které s daným tématem ve skutečnosti nesouvisejí.
