Článek
Rozhodnout se, že zrovna vy matkou být nechcete, je naprosto v pořádku. Společnost už, díky bohu, nevidí jedinou hodnotu ženy v tom, kolik dětí (a zda je vůbec) má. Jenže stejně tak, jako dřív některé ženy tajně litovaly, že se matkami staly, jsou ženy, které trápí, že se jimi nestaly. A to v době, kdy už je na mateřství pozdě…
Chtěly, ale nebyly vhodné podmínky
Mít dítě jen proto, že se to takzvaně „sluší a patří“, je samozřejmě hloupost a díky bohu za to, že už ženy společnost do plození potomků nenutí. Jenže s těmi pomyslnými biologickými hodinami je to složité, mohou začít tikat i v době, kdy už je na miminko jednoduše pozdě.
Touha po dítěti není řízena jen hormony a ryze biologickými jevy, které logicky přicházejí v době plodnosti, ale svou roli hrají i jiné faktory. „Touha po dítěti není jen biologická, je hluboce psychologická a vztahová,“ potvrzuje životní koučka Lenka Procházka.
Podle ní řada žen touhu stát se mámou spíš upozaďuje a potlačuje, než že by ji necítila, a to z různých důvodů. „Touha po dítěti může souviset s pocitem bezpečí, zralosti, s tím, že žena konečně potká partnera, se kterým by dítě chtěla mít. Nebo se změnou životní fáze a podobně,“ říká Lenka Procházka.
Chtějí, ale je pozdě
A tak mohou biologické hodiny začít tikat i v době, kdy už vaše tělo není schopné (nebo jen velmi složitě a s velkou dávkou rizik) se rozmnožovat. Nejčastěji se to stává v následujících situacích:
- Fungující vztah – S novým partnerem, s nímž žena najednou cítí skutečnou jistotu a bezpečí. Často jde o ženy, které v minulosti měly problémy ve vztazích, žily samy nebo s muži, o nichž podvědomě věděly, že nejsou ti praví.
- Srovnaný život – Každý má svůj vlastní vývoj, životní trable, s nimiž se musí vyrovnat. Někdo má stabilní život ve dvaceti, jiný na to potřebuje o dvacet let víc. A ve chvíli, kdy si svůj život srovnáte, cítíte se samy se sebou v bezpečí, může přijít touha po dítěti. Protože víte, že teď jste na něj připravené.
- Splněné sny – Opět, každý má v životě mnoho různých snů, a jejich plnění věnuje různou dávku energie a času. A ve chvíli, kdy se zrovna ten váš splnil (ať už je jakýkoli), najednou se vytvoří prostor pro další… třeba pro sen stát se mámou.
Pomyslné biologické hodiny se můžou roztikat i ve chvíli, kdy vaše tělo už není schopno jen tak jednoduše počítFoto: H_Ko, Shutterstock.com
Jak se vyrovnat s nenaplněnou touhou?
I když už dnes není nic nemožného stát se mámou třeba po čtyřicítce, ne každému se to povede. Nebo ne každý je připraven nést rizika, která to s sebou přináší, podstupovat třeba anabázi umělého oplodnění a podobně. A touha mít dítě prostě zůstane nenaplněna.
„Je to citlivé téma a nelze ho bagatelizovat. Je to ztráta a jako každá ztráta potřebuje být odžitá,“ tvrdí Lenka Procházka. Smutek je na místě; dovolte si ho. „Nesnažte se ho ‚přemyslet‘ nebo obejít pozitivním myšlením. Přiznejte si: ano, tohle mě bolí. Ano, něco jsem si přála a nebude to.“
Dalším krokem je podle koučky zjistit, co přesně pro vás „mít dítě“ znamená. Je to potřeba lásky, předávání, naplnění smyslu života nebo něčeho jiného? „Protože většinu těchto věcí lze naplnit i jinak než mateřstvím,“ říká Lenka Procházka. A právě najít si jiný „smysl života“, jinou stejně silnou touhu, která by vás učinila šťastnými, je tím nejzásadnějším (a samozřejmě také nejtěžším) způsobem, jak se se svou zpočátku dobrovolnou a nakonec nedobrovolnou bezdětností vyrovnat.
