Článek
Společnost je čím dál víc liberálnější, už neexistuje jedna jediná povolená a společensky přijatelná podoba toho, jak by spolu dva lidé měli žít. Milostné vztahy se proměňují a modifikují. Jedním z typů soužití jsou i takzvané LATers – jde o zkratku slov Living Apart Together, tedy v překladu něco jako soužití oddělené i společné. Dvojice tvoří klasický monogamní pár, nicméně bydlení má každý své. „Toto téma je nesmírně zajímavé a v dnešní době čím dál aktuálnější. Já k tomu přidávám jednu důležitou nadstavbu - člověk, který se chce vyvíjet a růst, přirozeně potřebuje i čas jenom pro sebe. Bez vlivu okolí, rodiny nebo dětí. Někdo má doma svůj kout, jiný se uchýlí do pracovny nebo vlastního bytu. Nejde o útěk, ale o zdravou potřebu být chvíli sám,“ říká životní kouč Aleš Kalina.
Osobní prostor nade vše
Právě o potřebě nebýt jen spolu, ale mít i vlastní osobní prostor jde v tomto typu vztahů nejčastěji. „Tyto páry zjišťují, že skutečná intimita nepramení ze sdílení koupelny, ale ze sdílení zranitelností, snů a autentické přítomnosti – vlastností, které někdy vzkvétají s občasným odloučením,“ vysvětluje americká terapeutka Kathy McMahon.
Právě možnost rozvíjet nejen vztah, ale i sebe sama je zmiňována jako jedna z největších výhod LATers vztahů. Jakmile totiž s někým dnes a denně sdílíte veškerý životní prostor, snadno se po pár letech stane, že tak nějak začnete přehlížet sebe sama. Tak moc se soustředíte na potřeby toho druhého (a třeba i dalších členů rodiny), na to, co je potřeba udělat, abyste jako pár fungovali, že zapomínáte sami na sebe. Na to, co potřebujete a po čem toužíte vy jako samostatná jednotka, ne jako součást páru.
Mezi další výhody těchto vztahů pak patří následující:
- Kvalitně trávený společný čas – Když spolu žijete, máte společného času spoustu, ale jaká je jeho kvalita? Po letech se to snadno smrskne na večery před televizí a hovory o tom, kdo zítra nakoupí a kdo objedná instalatéra. Když se ale vídáte jen někdy, je to vlastně pořád rande. Čas, který se snažíte strávit smysluplně, budovat společné zážitky.
- Nejste samozřejmostí – V dlouholetých vztazích si lidé snadno zevšední, stanou se jeden pro druhého samozřejmostí, prostě něčím, co tu je, pořád a za všech okolností. LATers si jsou ale stále vzácní, pořád si udržují určitou jiskru a vášeň, už jen z toho, že se jim po sobě občas stýská.
- Méně sporů o malichernosti – Zase jsi nevynesl odpadky, proč je vana plná tvých šamponů, proč jsi nezapnul(a) myčku. Každodenní soužití přináší spoustu sporů o malichernosti, které dokážou udělat ze života peklo. Když máte každý svoji domácnost, spoustu těchto problémů tím jednoduše eliminujete.
Každodenní soužití přináší spoustu sporů o malichernosti, které dokážou udělat ze života pekloFoto: Drazen Zigic, Shutterstock.com
Pozor na rizika
Každá mince má dvě strany, což platí i pro tento druh vztahů. Nenese sebou jen výhody, ale také nevýhody, a to že utáhnout dvě domácnosti je finančně náročné, je jen jedna z nich. Rozhodně to není typ vztahu pro každého a je potřeba dát si pozor na následující:
- Rozchod snadný jako facka – Nemáte společné závazky, máte každý svůj byt, nejen společný život, ale i ten samostatný. Je až nebezpečně jednoduché při první drobné neshodě rázně vztah ukončit, nedat mu už šanci.
- Snadnější nevěra – Říká se, že příležitost dělá zloděje. A ano, když máte každý svůj byt, je snadnější se v něm dopustit nevěry než v bytě, v němž oba žijete. Na druhou stranu dochází k ní i u párů, co spolu bydlí, primárně to není o tom, že „máte kde“, ale o vaší morálce, pevné vůli a síle vašich vzájemných citů.
- Sobeckost – Když žijete sami, jste sami sobě pány. Doma se nikomu nepřizpůsobujete, neděláte v ničem kompromisy, váš dům, váš hrad. A na to se snadno zvyká a i v běžném životě pak pro vás může být náročné ustupovat, slevovat ze svých potřeb, vytvářet kompromisy. Ale opět, záleží na typu osobnosti, není to pravidlo.
A co děti?
Pravda je, že třeba pro sešívané rodiny, tedy ty, kde mají partneři každý své vlastní děti z předchozích vztahů, může být tohle velmi dobrý způsob partnerství. Vaše děti mají vlastní domácnost s vámi, partnerovy také. Eliminují se spory typu „moje děti, tvoje děti“ a právě i ratolesti netrpí pocitem, že o něco přicházejí, musí se dělit o tátu či mámu, mají svůj prostor, který patří jen jim a jejich biologickému rodiči. A jako bonus společný prostor, kde si užívají všichni společně.
Ale co když chcete s partnerem založit vlastní rodinu? Jak vychovávat děti ve dvou domácnostech? Obecně platí, že všechno jde, když se chce a stojí vám to za to. A život ve dvou domácnostech se dá přece modifikovat podle potřeby. „Některé páry žijí spolu a doma je dusno, zatímco jiné bydlí odděleně, a právě proto jim vztah i rodinný život lépe funguje. Z mého pohledu není klíčové, kde kdo bydlí, ale zda se partneři cítí v nastaveném modelu dobře a zda jejich vztah stojí na pevných základech,“ dodává Kalina.
Vztah rozhodně není jen o tom, kde a jak bydlíte. Důležité jsou základní pilíře trvalé lásky: společný čas, konstruktivní hádky i plánování budoucnosti
