Článek
Proč na někoho nemůžete přestat myslet, přestože vám rozum radí, že byste dávno už měli? Ani moc nezáleží na tom, zda šlo o krátký románek, nebo dlouhodobější vztah. Situace, kdy se vám nedaří na někoho zapomenout a stále si přehráváte vše i dlouhé týdny nebo měsíce, může být obtížná a dost vám komplikovat život. Dotyčného chcete z hlavy vymazat, je tam ale pořád… Dá se s tím něco dělat a posunout se konečně dál?
Pořád na něj myslím!
„Po rozvodu jsem měla kratší, ale hodně intenzivní vztah, nebo jsem si to aspoň myslela,“ svěřuje se pětatřicetiletá Iveta. Po zhruba půl roce ale náhle skončil, dotyčný se odmlčel a bez nějakého rozumného vysvětlení se s ní rozešel. Iveta to nesla těžce, byla opravdu zamilovaná a ani po dvou letech stále nemůže zapomenout.
„Vím, že bych se dávno měla posunout dál. Hučí do mě kamarádky i máma, já jsem ale pořád v začarovaném kruhu vzpomínek, sebezpytování, co jsem udělala špatně a proč to skončilo. Rozumově to zvládám, ale ty myšlenky na něj odmítají zmizet, jsem jak zaseklá gramofonová deska,“ krčí rameny Iveta s tím, že ji to samotnou hrozně štve. A neví, co s tím. Pár chlapů od té doby potkala, ale každého jen srovnává se svým bývalým. A on pořád vyhrává. Přestože jí víc vzal, než dal.
Dovolte si být zraněná
„Nedokončené záležitosti v nás někdy zůstávají déle, než bychom si přáli,“ říká psycholožka Julie Janošíková z portálu Terapie.cz. A doporučuje – místo snahy na ně zapomenout nebo je potlačit – si přiznat, že vás zasáhly víc, než je zdrávo.
„Dovolte si uvědomit, co přesně cítíte. Například: ‚Cítím se zraněná. Dotklo se mě to. Cítím stud, smutek nebo vztek.‘,“ doporučuje Julie Janošíková. Teprve když své emoce pojmenujete, můžete je zkoumat. „‚Odkud asi pramení? Připomíná mi to něco z minulosti? Proč se cítím právě takto?‘ Podobné otázky jsou léčivé, pomáhají vám se v sobě lépe vyznat a své pocity si odžít.“
Vyrovnat s tím, že vztah, na kterém vám záleželo, skončil, není vždycky jednoduché a někdy to trvá hodně dlouhoFoto: Gladskikh Tatiana, Shutterstock.com
Nežijte v minulosti
Pokud je to možné, podle terapeutky velmi uleví promluvit si o svých pocitech s člověkem, kterého se situace týkala. Otevřený rozhovor často pomáhá, aby se věc uzavřela. Lidé se často bojí, co to s nimi udělá, ale zkusit si třeba jen promluvit u kafe leccos vyřeší. Třeba zjistíte, že vzdycháte nad falešnou představou a kouzlo vašeho bývalého už na vás dávno nepůsobí.
A pokud to není možné? „Když vás zahlcují myšlenky, zkuste se vrátit do přítomného okamžiku – třeba pomocí vědomého dýchání nebo tím, že si všimnete, co právě teď vnímáte svými smysly: co vidíte, slyšíte, cítíte, jak se cítí vaše tělo,“ radí Julie Janošíková.
„Připusťte si, že se trápíte, ale zároveň si vědomě stanovte hranici: ‚Jsem smutná, ale nemohu změnit, co se stalo. Mohu se pokusit věci napravit, ale teď už tomu nebudu věnovat všechnu svou pozornost. Nepomáhá mi to.‘“
A pokud si s tím stále nevíte rady, je naprosto v pořádku požádat o pomoc. „Psychoterapeutická podpora může být bezpečným místem pro sdílení a rozhodně to není žádná ostuda,“ uzavírá psycholožka.
