Článek
Žijete tenhle nepovedený milostný scénář už poněkolikáté. Muži, do nichž se zamilováváte, jsou komplikovaní – nebo spíš v komplikované životní situaci. Zotavují se z těžkého rozchodu, topí se ve finančních problémech, přišli o práci, možná bojují s nějakou závislostí. Bez pomoci to nezvládnou.
A tak je nejen milujete, ale i zachraňujete. Nakonec však vztah zkrachuje, buď proto, že jsou „nezachranitelní“, nebo po uzdravení je najednou lásky konec. A bohužel je pravděpodobné, že s dalším to bude podobné…
Není to náhoda
Smůla na chlapy? Spíš jste takhle emočně naprogramované. „Nevědomky si vytváříte prostor pro roli, ve které se cítíte bezpečně. Roli zachránkyně, pečovatelky, opory,“ říká životní koučka Lenka Procházka.
Podvědomě jste totiž přesvědčené, že právě v tomhle je vaše hodnota. „Že stojí na tom, co děláte pro druhé, kolik toho unesete, kolik toho dokážete obětovat,“ upřesňuje Lenka Procházka. „Muž v krizi vám umožňuje cítit se potřebně, důležitě, nenahraditelně.“
Jsou to vzorce z dětství
To, jak se budete ve vztazích chovat, se buduje z velké části v dětství. Z toho, co jste viděli a zažili doma, jak se k sobě a k vám chovali vaši rodiče, jak to u vás doma fungovalo. Tedy i tahle potřeba někoho zachraňovat a zaměňovat to za lásku má nejspíš prapůvod v dobách vašeho dětství. Nejčastěji je to výsledek těchto vzorců:
- Láska za odměnu – Ve zdravě fungující rodině je láska bezpodmínečná, není potřeba si ji zasloužit. Bohužel v mnoha rodinách ale děti cítí lásku jen, když si to „zaslouží“. Když poslouchají, nosí dobré známky, neodmlouvají. V dospělosti pak snadno máte pocit, že vás někdo bude milovat, jen když za to něco dostane. Třeba péči, pomoc, záchranu…
- Předčasná dospělost – Typické je tohle chování i pro ženy, které byly z různých důvodů nuceny předčasně dospět. Když už v dětském věku nesly emoční zátěž rodiny, protože rodiče buď nebyli, nebo nefungovali. Nejčastěji jsou to ženy, které se v dětství staraly o mladší sourozence, nebo třeba o rodiče, kteří měli problém s alkoholem a podobně.
- Emočně nedostupný rodič – Pokud vaši rodiče nedávali emoce a lásku najevo, nejspíš jste v dětství dělali všechno možné proto, aby se to změnilo. A naučili jste se, že o projev náklonnosti je potřeba bojovat. Je to vlastně zase něco za něco. Nejdřív musíte někoho potěšit, pak vás bude mít rád.
Možná si nesete z dětství přesvědčení, že vás někdo bude milovat, jen když za to něco dostaneFoto: Mladen Mitrinovic, Shutterstock.com
Emoce jsou silnější než mozek
Po každém rozchodu ženy trpí. „Zažívají směs prázdnoty, zklamání, vzteku, pocit zneužití, ale i stud, že to zase dopustily,“ popisuje Lenka Procházka. K tomu se bortí jejich identita, protože najednou nemají koho zachraňovat, jsou bez své životní role – jsou nic.
Proč se tedy nepoučí? „Protože racionálně své chyby sice chápou dobře, ale emoce jsou silnější než logika. A tak zase poslechnou emoce, než aby se zastavily a uvědomily si, že jdou opět do stejného vztahového vzorce,“ vysvětluje koučka.
Podle ní je proto potřebovat zapracovat především na emocích. Pátrat hluboko ve své minulosti, najít situace, z nichž vaše chování vychází, vyléčit traumata z dětství. Naučit se musíte hlavně:
- Rozlišovat mezi láskou a soucitem či záchranou.
- Pracovat s vlastními hranicemi, naučit se říkat ne, pomáhat, ale ne na úkor sebe.
- Zjistit, kdo jste, když ne zachránkyně (najít si svou vlastní životní roli).
- Poslouchat své okolí (většinou je jejich úsudek a názor na vaši novou známost objektivní).
