Zhrzená žena dokáže napáchat víc zla, než sama tuší. Jak se rozejít v klidu?

Scének, kdy muž pozve svou partnerku do nóbl restaurace a jen tak mezi řečí nad porcí humra jí oznámí, že se jejich vztah jaksi vyčerpal, jsme ve filmech viděli už hodně. I to, jak mu sázka na honosné prostředí nevyšla a minimálně skončil politý vínem či se zbytky večeře na košili. Lze rozchod vůbec ustát se ctí?

Podle jednoho z nedávných tuzemských průzkumů, kterého se zúčastnilo 9249 osob ve věku 18–60 let, až 42 % žen a 45 % mužů zažilo situaci, kdy se s nimi protějšek rozešel zcela nečekaně. A pokud se ptáte, jaké formy rozchodu považují lidé za nejvhodnější, tak 100 % respondentů obou pohlaví se shodne, že nejlepší je rozchod formou osobního sdělení. Mělo by to být ale v soukromí, na veřejnosti to považuje za vhodné pouze 19 % lidí! Bez zajímavosti není ani fakt, že pouze malá část respondentů považuje za vhodný rozchod po telefonu (13 %) či formou textové zprávy (5 %) A ghosting, tedy náhlé úplné ukončení jakékoli komunikace, považuje 98 % žen i mužů za naprosto nevhodný způsob ukončení vztahu.

>>>Ghosting. Kdo se takhle nejčastěji rozchází?

Touha po klidném rozchodu by tu tedy byla, bohužel, realita bývá často úplně jiná. Zhrzené ego dokáže své a právě opuštěný partner v sobě touhu po pomstě dusí často marně. „Když odešel a mně by bylo jasné, že je opravdu konec, ve vzteku jsem popadla nůžky a všechny košile, které u mě ještě měl, jsem mu rozstřihla vejpůl. I ty hodně drahé!“ svěřuje se se svou zkušeností z rozchodu čtyřicetiletá Marcela. Přiznává, že na to sice není vůbec pyšná, ale v tu chvíli se jí hrozně ulevilo. To, že tím celý rozchod nakonec docela zkomplikovala, už moc rozebírat nechce. „Dneska bych raději zavolala kamarádce, opila se s ní a o všem přemýšlela až ráno. I když se zachoval hrozně, člověk by si měl udržet nějakou důstojnost,“ přemítá Marcela.

„Je přirozené, že některé situace v nás zanechají silné pocity,“ říká psycholožka Julie Janošíková z portálu Terapie.cz. S tím, že místo snahy je zapomenout nebo potlačit může být léčivé si jednoduše přiznat, že vás tato situace opravdu zasáhla. „Dovolte si uvědomit, co přesně cítíte – například: „Cítím se zraněná. Dotklo se mě to. Cítím stud, smutek nebo vztek,“ doporučuje terapeutka. To platí hlavně v případě, že si vše přehráváte v hlavě stále znova a znova a nedokážete negativní myšlenky nikterak odehnat.

Přesto platí, že rozchod je na stupnici emoční zátěže hodně vysoko, takže je úplně běžné, že trvá dlouho, než se s ním vyrovnáte. „Přijetí rozchodu je postupný proces, který nelze uspěchat,“ upozorňuje psycholog Pavel Pařízek s tím, že důležité je neizolovat se a najít zdravé způsoby vyjádření emocí – ať už prostřednictvím blízkých lidí, sportu, nebo tvůrčích aktivit. Pokud by vám ale smutek z rozchodu bránil i po delší době v běžných aktivitách, doporučují psychologové mluvit s přáteli, kteří situaci vidí objektivně, nebo vyhledat podporu u odborníka. „Pokud se stav nelepší po několika týdnech nebo měsících, může jít o komplikované truchlení, které si zaslouží odbornou pozornost. Signálem k vyhledání pomoci je například neschopnost fungovat v běžných aktivitách, izolace od okolí nebo přetrvávající fantazie o návratu partnera navzdory jasným signálům opaku,“ vyjmenovává Pavel Pařízek.

Na tom, jak se s vámi rozešel, záleží. Řekne vám to, zda byl sobec, strašpytel nebo opravdový chlap