Nechci s mužem sledovat hokej ani jiný sport. Jsem špatná žena? Expert vysvětluje, kde je problém

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, potřebuju vědět, jak s mužem domluvit jednu věc, jak s ním o tom komunikovat, tak vás moc prosím o radu. Manžel je fanoušek a často se dívá na sport. Mně je to jedno, je to jeho koníček, chodí i na fotbal na stadion. Jenže on chce, abych se dívala s ním, a teď to vyvrcholilo s tou olympiádou.

Strašně chce, abych se dívala s ním, třeba na hokej. Když něco dělám v kuchyni, tak na mě volá: „Ivčo, pocem, to musíš vidět!“ A klidně mi to i přijde vyprávět, co se tam zrovna stalo. Mě to nebaví, zajímám se o jiné věci v televizi. Jinak ho mám ráda a nemám na něj stížnosti, nechci, aby se zdálo, že pořád jenom na něco kouká, to není pravda. Ale teď ano a chce, abych tam u toho byla s ním, a když nechci nebo se tvářím protivně, tak se uráží.

Jak mu mám říct, že o to vůbec nestojím, chvíli u toho sedím, ale vůbec mě to nezajímá. U mistrovství světa v hokeji se to bude opakovat. Nechci, aby mu to bylo líto, ale fakt mě štve. Děkuju za radu. Ivča

Milá Ivčo, tohle je přesně ten typ problému, který na první pohled vypadá banálně („Tak se nedívej, ne?“), ale ve skutečnosti se vůbec netýká sportu. Týká se partnerské blízkosti.

Váš muž vás nechce vzdělávat v hokeji ani z vás dělat sportovní fanynku. On vás chce jen mít u sebe. Když volá z obýváku „pojď, to musíš vidět“, neříká tím „tohle je důležité utkání“, ale „pojď se mnou sdílet radost“. A když pak přijdete, sedíte tam s výrazem rukojmího a on cítí, že jste tam proti své vůli, bolí ho to. Ne proto, že byste neprožívala gól. Ale proto, že s ním nejste doopravdy.

Zároveň je úplně v pořádku, že vás to nebaví. Nemusíte se nutit sledovat hokej, skoky na lyžích nebo olympijský curling jen proto, abyste byla „hodná manželka“. Nejste partneři pod diktaturou vyhovování. Když se naučíte vyhovovat proti své vůli, stejně se vám to jednou ve zlém vrátí.

Problém totiž nevzniká tím, že s ním sport nechcete sdílet. Je to jinak. Nemluvíte spolu dost otevřeně a v klidu o tom, které věci byste rádi dělali společně a co to nevyhovění (jednoho) nebo vyhovování proti své vůli (druhého) způsobuje.

Zkuste mu to říct ve chvíli, kdy už je po zápase, tedy ne když zrovna padne gól a vy krájíte cibuli. Třeba něco ve smyslu: „Mám tě ráda a vím, že tě sport baví. A chápu, že chceš tu radost sdílet. Jenže pro mě to opravdu není zajímavé. A když tam sedím jen z povinnosti, tak pak stejně nejsme spolu, ale jen vedle sebe. Nechci tě odmítat, ale nechci se ani přetvařovat.“

A pak přidejte nabídku: „Ráda si s tebou pak sednu na kafe, projdu se s tebou, budu poslouchat, co tě nadchlo. Jen u toho nemusím sedět tři hodiny.“

Vztahy se nerozpadají kvůli rozdílným zájmům. Pomalu se ale hroutí kvůli pocitu, že „musíte být k dispozici, i když vás to nebaví“. Láska není společné sledování hokeje. Láska je respekt k tomu, že každý prožívá radost jinak.

Mistrovství světa přijde. Každý rok. Zkuste se na to připravit. Když si to vyříkáte teď, možná ho příště budete poslouchat s úsměvem a on vás přestane tahat od plotny.

Na závěr bych ještě chtěl sdělit jednu vlastní zkušenost. Miluju hokej a rád bych, aby ho má žena sdílela se mnou. Když jsem jí nabídl, že se mnou může jít na play off extraligy do O2 areny a že mám lístky za střídačku, udělala takový zklamaný obličej. Poradila mi ale, že kdybychom šli do klubového patra, kde je catering, a ona se mohla slavnostně obléct a udělat si z toho společenskou událost, budeme z toho mít něco oba. Takže se zkuste inspirovat. Držím palce.