Článek
U žen zhruba dvoutřetinová, u mužů maximálně tak napůl – i tak by se dala shrnout spokojenost s milostným životem v Česku. Podle průzkumu společnosti Yoo.cz jej dokonce třetina pánů považuje za katastrofu! Zajímavé přitom je, že až 90 % žen označilo svůj sexuální život za uspokojivý, takže tu máme dost znatelný rozpor.
Optimální frekvence
Studie publikovaná v časopise Social Psychological and Personality Science prokázala, že četnost sexuálních aktivit má přímý vliv na spokojenost ve vztahu. Výzkum analyzoval data z reprezentativního vzorku více než 25 tisíc Američanů.
Závěry nelze podle autorů výzkumu vztahovat na single jedince, ale u párů data naznačila jasný trend: štěstí ve vztahu roste se sexuální frekvencí, ale jen do určité hranice. A tou je přibližně sex jednou týdně. Častější milování už další nárůst spokojenosti nepřináší, což platí bez ohledu na věk, pohlaví i délku vztahu.
„Prakticky to znamená, že optimální frekvence není univerzální číslo. Spíše jde o to, na jaké četnosti milování se oba partneři shodnou a zda podporuje jejich pocit bezpečí, touhy a vzájemnosti. Pro část párů může být ideální mít zhruba sex jednou týdně, u jiných to bude méně či více – podle zdravotního stavu, energie, stresu a dynamiky vztahu,“ vysvětluje sexuolog Marek Broul.
Kvantita, nebo kvalita?
Z pohledu sexuologie je dlouhodobě podstatnější kvalita intimity – prožitek, vzrušení, orgastická spokojenost, bezpečí, respekt –, nikoli honba za počtem.
„Když se posuzuje současně frekvence, sexuální spokojenost a emoční klima vztahu, často vychází, že sexuální spokojenost a nesexuální chování (vřelost, laskavost, podpora) mají pro manželskou či vztahovou spokojenost větší význam než samotná četnost,“ upozorňuje Marek Broul. Jinými slovy: lepší sex a lepší vztahové chování obvykle udělají víc práce než plánování dalších styků do kalendáře.

Milostné hrátky nemusí být vždy jen o souložiFoto: PeopleImages, Shutterstock.com
Na čem záleží?
Liší se frekvence milování podle délky vztahu, věku a životní fáze? Ano – a je to úplně normální. „Sexuální aktivita se typicky mění s věkem, zdravotním stavem, rodičovstvím, pracovní zátěží i délkou soužití; u řady párů dochází v čase k poklesu frekvence, ale to samo o sobě neznamená nic špatného – zásadní je, zda jsou s tím oba v souladu,“ vysvětluje sexuolog. A upozorňuje, že důležitý je také kontext: po porodu, v období vysokého stresu nebo při menopauzálních obtížích (např. dyspareunie) bývá dočasný pokles velmi častý a očekávatelný.
Tlačit na pilu nepomáhá
Nesoulad v uspokojování touhy je příčinou nespokojenosti nejčastěji. Většinou jsou to muži, kdo vyžaduje častější frekvenci, ale může to být i naopak. Podle odborníka ale nátlak může vše jen zhoršit. „Z intimity dělá výkon, zvyšuje úzkost a vede k tomu, že se sex začne dít z povinnosti, nikoli z touhy; to pak podporuje odpor, vyhýbání, konflikty a ztrátu spontánního chtění,“ shrnuje Marek Broul.
Z klinické praxe páru nejvíc pomáhá přesun od otázky „kolikrát“ k otázkám „jaké to je“, „co nám to dává“, „co každý z nás potřebuje, aby mohl chtít“. Důležité pro navození intimity jsou také jiné formy kontaktu – doteky, mazlení i obyčejné povídání si. „Pro partnerské napojení jsou často zásadní – někdy dokonce klíčovější než samotný styk,“ dodává sexuolog.






