Čtyři toxické návyky, které rozloží každý vztah: od mlžení přes zbytečné malé lži až k manipulaci

Vztahy. Rad, jak na to, aby byly šťastné, existují tisíce. Často se mluví o správné komunikaci, důvěře a respektu, ale skutečné problémy mohou začínat mnohem nenápadněji. Pod povrchem běžných hádek se leckdy skrývají toxické návyky, které dokážou zničit i tu největší lásku. A většina párů si jich dlouho ani nevšimne.

Netušíte, co vás mate, ale leckdy je to jen pocit, že vlastně nevíte, na čem s partnerem jste. „Dlouhodobé vztahy asi nejvíce ohrožuje postupné odcizení partnerů a ztráta vzájemné blízkosti. Tento proces bývá často velmi pozvolný a nenápadný,“ konstatuje psycholog Pavel Pařízek.

Toxické návyky ve vztazích ovšem jen málokdy vznikají samy od sebe, jak upozornila britská psychoterapeutka Michelle Briggs pro magazín Red. Často jsou zakořeněné v dětství či v předchozích vztazích, kde nebylo bezpečné mluvit otevřeně. „Nedostatek komunikace se nemusí vždy zakládat jen na neochotě sdílet. Může vycházet z jiných vzorců chování, z prožitých traumat, ze strachu dotknout se citlivého tématu nebo z obavy z negativní reakce,“ vysvětluje psychoterapeutka Olga Šerá z online poradny Terapie.cz.

A právě proto se tyto nešvary objevují znovu a znovu: lidé je nevědomky přenášejí dál, i když jim ubližují. A co je nejhorší, nepovažují je za nikterak nebezpečné. Vždyť co je na tom, že partnerovi občas zalžu, neřeknu celou pravdu nebo ho jemně dotlačím tam, kde ho chci mít… Co byste neměli ve vlastním zájmu ve vztahu tolerovat ani používat?

Partner odpovídá neurčitě, mění detaily nebo bagatelizuje problém, aby se vyhnul konfliktu. Druhý z páru si pak musí domýšlet a dohledávat pravdu, což vytváří nerovnováhu a dynamiku rodič–dítě. Podle psychologů je toto chování typické pro lidi, kteří vyrůstali v prostředí, kde nebylo bezpečné říkat věci přímo. Vyhýbání sice krátkodobě uklidní situaci, ale dlouhodobě ničí vzájemnou důvěru.

Od zlehčování problémů přes obracení viny až po sliby, které se nikdy nenaplní. Manipulativní partner často tvrdí, že „jen žertuje“ nebo že druhý zbytečně „přehání“, čímž vytváří pocit chaosu a nejistoty. Touha druhým manipulovat bývá nejčastěji skrytá za strachem z odmítnutí nebo potřebou udržet kontrolu. Zvenčí může působit nenápadně, ale uvnitř vztahu se stává zdrojem napětí a sebeobviňování, že chyba je ve vás.

Představte si situaci, kdy partner něco důležitého vynechá, jen aby se vyhnul konfliktu. Třeba nepřizná, že byl po práci na drinku nebo že utratil víc, než plánoval. Hloupost, řeknete si. Jenže tyhle i zdánlivé maličkosti se časem nasčítají – a velmi rychle se z nich stane zvyk. Funguje to. Doma je klid, tak co. Jenže zatajování vytváří nerovné partnerství, protože jeden má přístup k informacím a druhý ne. Psychologové upozorňují, že právě tato „tichá místa“ ve vztahu brání pocitům klidu a jistoty. A ta je klíčová.

Začínáte to třeba jen drobným popíráním skutečností, ale později může jít o zcela zásadní záležitosti: nevěry, dluhy nebo závislosti. Ty mohou otřást celým vztahem a vyvolat dlouhodobé trauma. Odborníci ale dodávají, že i u lží je důležité pochopit motiv – někdy partner lže proto, že se bojí přehnané reakce druhého, jindy proto, že neumí nést odpovědnost.

Hranice nevěry? Masáž s happy endem i chatování s kolegou. Tři příběhy z praxe vztahové koučky