Článek
Petr žil se svou o čtyři roky mladší partnerkou skoro deset let. Mají spolu dvě dcery (7 a 4 roky) a ještě před pár měsíci fungovali jako spokojená rodina. Pak se Petr vrátil s dcerami z výletu, a jeho partnerka byla pryč. „Sbalila si jen část svého oblečení, nějakou kosmetiku a peníze, které jsem jí dal na provoz domácnosti. Nezvedala telefon a pak mi poslala zprávu, že už takhle žít nemůže, že není šťastná,“ popisuje Petr.
Ten si nejdřív myslel, že jde o nějaký zkrat a že se jeho přítelkyně za pár dní vrátí. „Už je ale pryč několik měsíců, nechce se mnou mluvit, nikdo o ní nic neví. Její rodiče žijí na Slovensku, ale u nich není, nikdy spolu moc dobře nevycházeli. Jednou volala kamarádce a řekla jí, že chce začít úplně jiný život, ale kvůli čemu přesně odešla, nevysvětlila,“ vypráví Petr.
S péčí o děti mu pomáhá jeho matka, která je již v důchod. Díky tomu, že Petr podniká, upravil si pracovní dobu podle svých potřeb. „Ale děti se samozřejmě ptají po mamince, a já nevím, co jim říct. Jsem zoufalý. Ničemu nerozumím, nikdy jsme neměli žádné velké potíže, nebo jsem si to alespoň myslel. Věděl jsem, že je špatná z toho, že nemůže už rok sehnat práci, ale finanční potíže jsme neměli, jsem schopen rodinu uživit,“ vysvětluje Petr.
Spokojená a fungující rodina, to je sen snad všech žen i mužů. Bohužel ne vždy to vyjde (ilustrační foto)Foto: thinkstock
Proč?!
Faktem je, že takové chování je pro ženu velmi netypické. Každý tak přemýšlí, co ji k takovému jednání vedlo. Možností je podle odborníků celá řada:
- Psychická porucha – „Napadá mě psychiatrická diagnóza, která mohla vygradovat právě souvislou péčí o dvě děti, omezeným společenským životem, malým množstvím kontaktů s lidmi a podobně,“ vysvětluje psychoterapeutka Lucie Horníková.
- Zkrat – Žena mohla být pod dlouhodobým tlakem, například si mohla připadat neschopná, protože nemohla najít práci. „Její mozek mohl být dlouhodobě přetížený a nápor nezvládl. Funguje to stejně jako syndrom vyhoření,“ říká kouč partnerských vztahů Lenka Černá z portálu Mujvztah.cz.
- Nechtěné děti – Takto reagovat mohou ženy, které otěhotněly neplánovaně, případně byly do mateřství donuceny partnerem.
- Domácí násilí – Petr samozřejmě tvrdí, že nic takového se u nich nekonalo, ovšem vyloučit nelze nic. Je ale pravda, že týrané ženy při svém útěku zpravidla berou i děti.
- Neschopnost komunikovat – Petrova partnerka byla ve vztahu evidentně nespokojená, ovšem nedokázala o tom mluvit. A když neřeknete, co vám vadí, druhý vám jen těžko může vyjít vstříc.
- Nový vztah – Možná se zamilovala a má nového partnera. „Klidně se mohla nechat zmanipulovat a ovládnout chemickým opojením,“ přemýšlí Lenka Černá.
Ztráta matky je nejtěžší pro děti, především na ně musí osamělý otec myslet (ilustrační foto)Foto: thinkstock
Na prvním místě jsou děti
Pro muže je situace, kdy zůstanou z jakýchkoli důvodů s dětmi sami, mnohem složitější, než když se totéž stane ženě. „Muži totiž nemají pozici matky ve své přirozenosti,“ upřesňuje Lenka Černá. Nejhorší je to ale pro děti. Vyrovnat se s tím, že je opustila matka, není lehké. „Může jim to způsobit různé psychické problémy. Mohou mít sklony k úzkosti, trpět panickou hrůzou, že je opustí i otec a podobně,“ varuje Lucie Horníková.
Petr by se tedy měl soustředit především na ně. „Je potřeba jim dodávat hodně lásky a náklonnosti. Kdykoli budou mít otázky, je nutné na ně upřímně odpovědět. Musí vědět, že to není jejich chyba,“ radí Lenka Černá. Ale zároveň by Petr neměl zapomínat na formální stránku věci a vztah s partnerkou a dětmi vyřešit i po právní stránce, protože úřední šiml by mohl situaci ještě zhoršit.
Co vy? Dokázaly byste odejít od partnera i od dětí?
