Hlavní obsah

Válka žen: Děti ano či ne?

Foto: Thinkstock

Ženy si pořádně vjely do vlasů!

Připomíná to válku světů! Na jedné straně dobrovolně bezdětní a na druhé ti, co děti mají. Bezdětní tvrdí, že jsou diskriminováni a nuceni snášet ponižování ze stran děloh (matek) a otravování od jejich „fakanů". A druhá strana  zase pronáší cosi o sobeckých asociálech a kariéristických mrchách. Vážně musí tyhle dvě skupiny stát proti sobě?

Článek

Pročítání diskusí na stránkách No kidding klubu může vyvolat šok. Tedy minimálně u lidí, kteří mají či plánují děti. Dobrovolně bezdětní, které klub sdružuje, totiž o rodičích a jejich dětech mluví velmi nelichotivě. Dětem se tam dostává označení fakan či harant a matky jsou označovány například za dělohy. Tím stěžejním, na čem se členové klubu shodují, je, že jsou diskriminováni a obtěžováni takzvanými breedery. To jsou v jejich terminologii špatní rodiče, kteří plodí děti ze sobeckých důvodů či zcela bez rozmyslu.

Foto: Thinkstock

Život bez dítěte? Nelze?!

Hádky kvůli diskriminaci

Podle zakladatelky No kidding klubu Veroniky jsou dobrovolně bezdětní lidé společností diskriminováni, a to jak společensky, tak ekonomicky. „Někteří lidé nás považují za občany druhé kategorie,“ popisuje Veronika s tím, že příkladem ekonomické diskriminace je různé zvýhodněné vstupné pro rodiny či nabídky cestovních kanceláří na dítě zdarma. „Proč by měla třeba pětičlenná rodina platit menší vstupné, než dva dospělí. Děti stejně z kulturních akcí většinou nic nemají, jen kazí zážitek dospělým,“ říká rezolutně Veronika.

A přesně takové názory zvedají ze židlí ty, co děti mají, tedy „dětné", jak se jim v internetových diskuzích zkráceně říká. „Pokud někdo vnímá reklamní akce soukromých firem jako diskriminaci, je podle mě hloupý,“ oponuje Pavel Janík, který na obranu dětných lidí založil stránky Maminky s kočárky. A to jsou jeho slova ve srovnání s mnoha dětnými, avšak anonymními diskutéry ještě mírná. Ti totiž neváhají označit bezdětné za vyžírky, sobce, asociály a kariéristické mrchy. A podle některých radikálních názorů by třeba takoví lidé měli dostat menší (nebo vůbec žádný) důchod, protože si ho nezasloužili.

Proč tolik vulgarit?!

Obě strany se kupodivu v jednom shodují – prý rozhodně nechtějí házet všechny do jednoho pytle. I mezi rodiči se podle Veroniky najdou rozumní lidé a ani všichni dobrovolně bezdětní nejsou podle Pavla Janíka agresivní. Proč tedy ty vulgarity? „Dobrovolně bezdětní už mají dost všech těch výlevů o sobcích, lenoších a nevyzrálých jedincích, a tak na ně holt reagují,“ dodává Veronika. A dětní zase šílí, když někdo nazve dítě fakanem či harantem. Zdá se tedy, že je to začarovaný kruh. Podle odborníků se ale k vulgaritám a agresi uchylují lidé, kteří nejsou sami se sebou spokojeni, kteří mají nějaký problém. A v takovém případě je jedno, zda mají, či nemají děti.

Plodit, či neplodit? Co je „normální“?

Minimálně v jedné věci mají dobrovolně bezdětní pravdu. Společnost je vážně nastavena především na dětné lidi, ale není to diskriminační, nýbrž logické. „Každý lidský mozek je nastaven tak, že vysílá signály k tomu, aby se člověk rozmnožoval. Takhle to příroda zařídila,“ vysvětluje psycholog Aleš Kalina. Jak je tedy možné, že se někdo dobrovolně rozhodne nemít děti? „Mateřská role mi nesedí, děti mi nic neříkají, prostě s nimi nechci být. Tak se víceméně cítí všichni dobrovolně bezdětní a jiné důvody nepotřebují,“ popisuje Veronika.

Foto: Thinkstock

Dítě by mi bylo jen naobtíž...

I Kalina připouští, že jsou lidé, kteří došli k závěru, že oni se rozmnožovat nebudou. „Mluví se asi o pěti procentech. Zhruba tolik lidí se rozhodne rodinu nezakládat, protože jim mozek vyhodnotí, že mají nějaký výrazný talent, něco, čemu by se měli věnovat a pokud by rodinu založili, jedno nebo druhé by utrpělo,“ říká. U části dobrovolně bezdětných má ale rozhodnutí nepořizovat si potomky podle něj příčinu ve špatně nastavených emočních rovnicích z dětství.„Z nějakého důvodu mají zakódováno negativní vnímání dětí. Způsobit to mohlo cokoli, třeba se museli v dětství neustále starat o mladšího sourozence,“ udává jeden příklad Aleš Kalina.

Každopádně společnost nám říká, jsme svobodná země a můžeme si žít podle svého. Tedy s dětmi, nebo bez nich. Bezdětní by měli tolerovat, že většina populace děti má a že je nelze někam zavřít a vypustit, až vyrostou. Stejně tak ale lidé s dětmi musí pochopit, že ne každý pokládá rozmnožování za smysl života a není kvůli tomu druhořadým člověkem. Ať už je ale životní názor jakýkoli, nedává nikomu právo kohokoli urážet a nazývat ho vulgárními výrazy!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama