Novinka pro čistá ouška

Většina z nás nejčastěji používá vatové tyčinky nebo samotnou vatu, namotanou na rozličných předmětech. Neopatrným mechanickým čištěním ucha si však můžeme přivodit různá bolestivá zranění nebo třeba nepříjemný zánět zvukovodu. Proto bychom měli i v případě ušní hygieny respektovat rčení, že „méně znamená více" a uvědomovat si, že důležité je především jak.

Ušní maz se ve zdravém uchu tvoří na okraji zvukovodu a umožňuje jeho normální funkci. Jeho úkolem je chránit ucho před nečistotami a vlhkostí. Díky pohybům čelistního kloubu se maz uvolňuje a přirozeně posouvá z ucha ven. Nefyziologické čištění ucha v hloubce zvukovodu bývá zbytečně spojeno s rizikem poranění bubínku nebo středouší. „Vytrvalým a usilovným používáním tyčinek si moc nepomůžeme, naopak natlačíme maz dovnitř, kde se vytvoří špunt a ucpe se zvukovod," varuje MUDr. Karel Sláma z privátní ordinace ORL v Ústí nad Labem. „Ucpané ucho může velmi bolet, zejména když se do něj po koupání dostane voda. Špunt ještě nabobtná a tlačí na bubínek. V uchu je specifická, velice tenká a citlivá kůže a bolest je tedy o to silnější."

Podle odborníků je nejméně riskantní a přitom vysoce efektivní opatrné vyčištění vchodu do zvukovodu prstem a teplou vodou a následné osušení ručníkem. Za nejvhodnější pomůcku usnadňující čištění uší lékaři považují látky, které vedou ke změkčení ušního mazu. Měkký ušní maz nelpí tak pevně na okolí a snadněji vypadává pryč ze zvukovodu. Ideální pro tento postup jsou tzv. ušní spreje.

„Nedávno jsem dostala od známé ušní svíčku. Brala jsem to jako dárek z recese, ale nedalo mi to a doma jsem ji vyzkoušela," říká sedmačtyřicetiletá manažerka Hana V. z Prahy. „Opatrně jsem svíčku zapálila, položila jsem si hlavu a vložila si jí do ucha. S úsměvem jsem čekala, co asi tak nastane. Za chvíli se mi po celé hlavě začal rozlévat příjemný pocit tepla. Cítila jsem, že uvnitř ucha se něco uvolňuje. Jako by všechno špatné vycházelo ušním otvorem ven. Všechny negativní myšlenky i napětí. Když jsem ze zvědavosti dohořelou svíčku rozbalila, vypadalo to, že nemám čisté jen ucho, ale doslova a do písmene pročištěnou hlavu. Musím přiznat, že mě ten účinek tak překvapil, že jsem touto svíčkou obdarovala všechny uši v rodině."

Ušní svíčky nejsou na scéně ušní hygieny žádnou novinkou. V tradičních léčebných procedurách je používali Číňané i severoameričtí Indiáni k tomu, aby odstraňovaly nečistotu z uší. V poslední době jsou používány také při rýmě, nachlazení, k léčbě ušního šelestu i k dlouhodobému vylepšování smyslových funkcí. Vyrábějí se ze směsi včelího vosku, medu a parafinu. Mechanismus jejich účinku je připisován rozehřátí ušního mazu a jeho následnému „nasátí" do dolního konce svíčky. Není bez zajímavosti, že svíčky mohou používat lidé všech věkových kategorií.

Ušní svíčky prospívají především lidem, kteří pracují v prašném prostředí či trpí tlakem v uších po cestování v letadle nebo pobytu na horách. Řada osob uvádí jejich příznivý účinek například i při bolestech uší a hlavy, pocitu svrbění v uchu, akutní a chronické rýmě, poruchách čichu, ale i podrážděnosti a stresových symptomech. Vždy je však třeba pečlivě pročíst návod a svíčky správně používat. Před aplikací ušních svíček je vhodné se poradit s lékařem, zejména v případě jakékoli patologie ucha nebo přetrvávajícího ušního mazu. V opačném případě byste pak museli vyhledat ušního lékaře kvůli popálení ucha a jeho okolí, ucpání zvukovodu zateklým voskem a podobně. Ušní hygiena by totiž rozhodně neměla být sebedestruktivní.

Odložte tedy vatové tyčinky do koupelnové skříňky a navoďte si vonnou idylku s ušními svíčkami. Budete se cítit jako znovuzrození a bez brouků v hlavě.