Táta, nebo dědeček?

Charlie Chaplin počal své poslední dítě, když mu bylo přes osmdesát. Takže třeba takový Karel Gott je proti němu stále mladík. Malé potomky si ale pořizují i mnozí „běžní" muži ve věku, kdy by mohli být - a mnozí i jsou - dědečky. Proto také ubývá konzervativních kritiků a kritiček, kteří puritánsky kroutí hlavami a pohoršují se: Je to proti přírodě! Chudáci děti - vždyť se jim nedokáže věnovat! Jak to bude vypadat, až půjde na třídní schůzky - bude to šedovlasý kmet! Postupně tyto předsudky ztrácejí na síle.

Muži zkrátka mají jiné uzpůsobení genetické, psychické, rozmnožovací... Mají daleko větší možnost, potřebu a příležitost pořídit si milenku, novou partnerku a začít si znovu užívat i ve věku, kdy jejich manželky jsou opotřebované péčí o domácnost (a je samotné) a touží jen po klidném bezpečí domova. Ostatně psychologové, sexuologové i historici mají jasno: mnozí muži mají schopnost (a chuť) rozsévat své úžasné genetické vlohy kdykoli, kdekoli, a to až do pozdního věku. Působí tím občas trable svým manželkám a matkám svých dětí.

„S narůstajícím průměrným věkem života a tendencí k oddalování stálého partnerství a rodičovství se tento fenomém posiluje. Zatímco ženám začnou v jisté chvíli - i když i ta se stále oddaluje - tikat pověstné biologické hodiny jako varování, pro muže jsou častěji výzvou, jak by si mohli ještě užít, začít nový život," konstatuje Martin Vávra, který se tímto tématem zabýval v rámci své diplomové práce. Současný životní styl tomu napomáhá - méně mladých lidí se chce vázat, upřednostňuje kariéru a nabírání životních zkušeností před tím, než si (eventuálně) pořídí rodinu. A muži po padesátce rozhodně nejsou na sklonku života - naopak, v (relativně) plných silách chtějí žít podle svého, se vším, co vymoženosti současné doby nabízejí.

Takzvaní staří mládenci, kteří se dlouho vytrvale bránili partnerským, natož rodičovským závazkům, přece jen často nakonec objeví tu pravou a ochotně končí v zajetí rodinného života. „Dokážou si rodinu a otcovství vychutnat, prostě najdou kouzlo v tom, čeho se v minulosti báli nebo z nějakého důvodu odsouvali," tvrdí socioložka Kateřina Čermáková. Podle ní obdobně i muži, kteří se cítí poněkud znuděni dlouhodobým manželstvím a navíc získávají pocit nepotřebnosti, mnohdy ochotně skočí na vějičku nového začátku s novou partnerkou.

„Myslím, že velmi často si skutečně i pozdního rodičovství dokážou užít, věnovat se dětem víc a s větší chutí, než to dělali dřív. Je to vůči jejich původním partnerkám a případně dětem nespravedlivé, ale doba tomuto fenoménu spíše svědčí, než aby ho eliminovala," říká Kateřina Čermáková. Podle jejího názoru tím ani děti netrpí - tito tátové jsou často rozšafně velkorysí, tolerantní, přitom ochotni věnovat jim svůj čas.