Hlavní obsah

Když se z těhotenství nemůžu radovat

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Je krásné, když muž chápe...

Čekáte miminko, ale radost nikde. Je to normální? Napadne vás. Ano, je! Pocit fyzické i psychické rozlady není podle odborníků nijak vzácný.

Článek

Těhotenství nemusí být idylka

A nejde jen o ženy, které mají problémové vztahy s otcem dítěte a s tím spojené existenční starosti. Psychické problémy zcela přirozeně zažívají i ty, které si užívají láskyplného vztahu, mají podporu manžela či partnera a okolí. Důvod? Hormonální změny. A také pocit odpovědnosti, závazků, strach z porodu... „Dřív se považovalo za normální, že žena je od toho, aby rodila děti, a na její případné problémy se moc nehledělo. Dnes se o různých fázích těhotenství a s nimi spojených obtížích ví mnoho. Není to nic, za co by se ženy měly jakkoli stydět," říká Jitka Králová, která se už během studia medicíny začala zabývat alternativními porody, psychickou i fyzickou přípravou nastávajících maminek.

Když otec o dítě nestojí

To, že se otec k dítěti nehlásí, je samo o sobě problém. Ale pro těhotnou ženu o to větší. Opora partnera je totiž velmi důležitá. „Na druhou stranu ale v dnešní době přibývá i zralých, emancipovaných žen, které se dobrovolně a plánovaně rozhodnou pro roli samoživitelky," konstatuje Jitka Králová.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ne vždy se ženy na miminko těší

Neprohlubovat nejistotu, být oporou

Zástupnou roli za chybějícího partnera by mělo převzít okolí těhotné ženy. Všichni blízcí by měli poukazovat na pozitivní věci, které dítě přinese, na to, že jistá míra obav a nepříjemných pocitů není nic nenormálního. „Nastávající maminky mívají pocit, že se nemají o svou radost ani úzkost s kým podělit, že by na ,to' měli být dva, tedy ona s partnerem. Proto je třeba jim tenhle handicap v rámci možností kompenzovat, aby se necítily se svými pocity osamělé," zdůrazňuje doktorka Králová.

Teď se manželovi nebudu líbit

Své strasti ale pociťují i ženy, které manžela či partnera mají. Mnohé propadají strachu, že v těhotenství příliš přiberou, zhorší se jim pleť, nebo budou náladové, takže se partnerovi nebudou líbit. Jak z takových obav ven? Nejlépe otevřenou komunikací!

Je ale pravda, že ne každý muž se dokáže v této době chovat dost citlivě a mít pro situaci pochopení. „Když jsem čekala první dceru, Karel mi moc velkou oporou nebyl. Připadala jsem mu ufňukaná, náladová a vztahovačná. Měl samozřejmě trochu pravdu. Navíc není ten typ, který by se rozplýval nad koupenými hračkami, oblečky a různými serepetičkami. Když jsem se před zrcadlem děsila, jak kynu, moc mi to ani nevyvracel," vzpomíná Dominika. Druhé své těhotenství ale pojala s o poznání větším nadhledem. „I díky tomu, že jsem si zvykla, jaký Karel je, že nás má rád, že to prostě jen projevuje jinak, dokázala jsem si přípravy na další miminko užít sama, s kamarádkami, s mámou," vypráví.

A doktorka Králová souhlasí. „Důkazem vztahu a schopnosti zvládat budoucí roli otce s trpělivostí a láskou není v tom, že bude vše prožívat úplně stejně jako vy, ale v tom, že je přítomný nové rodinné situaci. I přesto že po svém."

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama