Článek
Některé tchyně jsou jako berňák – jak chytnou svoji oběť do spárů, jen stěží ji pustí. Své o tom ví i pětatřicetiletá Sylva na mateřské dovolené. „Jaruška, jak jí mám prý říkat, mě nikdy neměla ráda. Nechtěla, aby si mě Milan vzal snad už ve chvíli, kdy před ní zmínil moje jméno. Ona patří k těm lidem, kteří soudí druhé, aniž by je pořádně znali.“ Sylva se na chvíli odmlčela a pak s lítostí vyhrkla: „Copak já můžu za to, že jsem vyrůstala v děcáku?“
Pro ni jsem jako mor
Ačkoliv jí evidentně nebylo moc příjemné o své tchyni mluvit, nakonec svůj příběh dovyprávěla. „Cítila jsem její nevraživost od začátku, ale doteď vlastně nechápu, odkud se ta nenávist vzala. Nejdřív mi začala hanit prádlo, že ho jako nemám dost bílé, barevné, vyžehlené, správně pověšené… Pak začala mít průpovídky na moje vaření, ze kterého prý musí mít její syn žaludeční problémy, a nakonec vyrukovala s nespokojeností ohledně úklidu. Přitom já mám doma vždycky pořádek,“ přidává Sylva na důraze v hlase.
„Když jsme se s Milanem brali, nebyla ani na obřadu. Prý kvůli náhlé vážné nevolnosti. Upřímně musím říct, že mi tam ani nescházela. Snášet její kritiky v můj vysněný den se mi opravdu nechtělo. Ve skrytu duše jsem ale stejně doufala, že se to všechno brzy urovná. Přece nemůže být z kamene. Až uvidí vnouče, snad roztaje. Jenže sama sobě jsem si právě tohle namlouvala!
Vztah snacha - tchyně nebývá jednoduchýFoto: shutterstock.com
Chtěla mě otrávit!?
Pár měsíců po tom, co se malá narodila, pozvala nás i svého druhého syna s rodinou o minulých Vánocích na večeři. Snažila jsem se k ní být milá, ale ona mě překonala. Usmívala se a nenechala mě podat si ani sůl. Pořád něco nosila, obskakovala, servírovala. Nechci ji soudit, když nemám důkazy, ale ta ženská mi do toho jídla snad něco přidala! Do půl hodiny se můj žaludek rozhoupal tak jako snad ještě nikdy a skončila jsem slibně začínající večer na toaletě.“ Na otázku, proč si myslí, že by ji zrovna tchyně chtěla připravit tak perné chvilky, odpověděla: „Nikomu jinému nic nebylo! Potíže jsem měla jenom já! S hrůzou čekám, s čím přijde letos. Já k ní domů nechci. Ovšem jak to Milanovi vysvětlím, nevím, protože on se jí pořád zastává,“ končí smutně své vyprávění Sylva.
Hraje si na Sherlocka Holmese!
Ani kamarádka Petra to nemá dle svých slov jednoduché: „Tchyně? Přezdívám ji Čarodějnice! Dělá mi ze života peklo. Manželovi vždycky nakuká nějaký důvod, proč potřebuje udělat náhradní klíč, a pak se nenápadně vetře k nám domů, když jsme oba v práci. Prohrabává skříně, šuplíky a i poličky v koupelně. Nedávno ji dokonce zajímaly i výplatní výměry zaměstnanců firmy, pro kterou pracuji. Zapomněla jsem si je totiž doma na botníku. Všechno před ní musím schovávat, takže si připadám jako hlídací pes!“
Oba příběhy jsou dost výmluvné, co říkáte? Teď je ale řada na vás! Pokud máte nějakou historku, která pověst tchyní zachrání, napište nám. Jestli se svojí „maminkou“ stojíte jednou nohou nad propastí, určitě napište také! Na adrese info@prozeny.cz netrpělivě čekáme na vaše reakce, abychom ty nejlepší mohli odměnit pětistovkou! Téma zní: Je tchyně anděl, nebo ďábel?
