Hlavní obsah

Tohle dětem neříkejte! Bolí je to!

Foto: Thinkstock

Všechno, co říkáme, se na dítěti odrazíFoto: Thinkstock

Reklama

„Nezlob, nebo půjdeš z domu“ nebo „když zlobíš, nemáme tě rádi“. To jsou výroky, které dětem ubližují, a je pochopitelné proč. Ale co třeba takové ty otcovské rady o tom, že s ženskými to není lehké? Nebo naopak že holky to mají v životě těžší a chlapi jsou nespolehliví sobci? Vypadá to neškodně, přesto to děti může doživotně poznamenat. Následující věty jim proto neříkejte!

Článek

Každému občas rupnou nervy. A v takové chvíli z úst leckdy vyletí něco, čeho záhy litujeme. „Bohužel ve své praxi slýchám i takové věci, jako že když dítě nebude hodné, půjde do děcáku,“ říká kouč partnerských vztahů Lenka Černá. Je ale pravda, že v tomto případě se nejspíš jedná o extrémy, které (doufejme) nejsou v českých rodinách častým jevem. Ale pozor, existují i věty, které sice vypadají neškodně, ale ve skutečnosti jsou nebezpečné.

Podle Černé se rodiče nejčastěji dopouštějí té chyby, že na děti přenášejí vlastní problémy, nespokojenost se svou osobou či nespokojenost ve vztahu. „Vším, co dítěti říkáme, formujeme jeho chování a programy, podle nichž bude postupovat v dospělosti. Samozřejmě si dítě do hlavy nevryje něco, co mu bylo řečeno jednou, ale pokud se jedná o často se opakující stav, je to tak,“ vysvětluje Černá.

Proč to nebyla jednička?

Kolikrát jste se na tohle zeptali svého dítěte, když přineslo ze školy dvojku? Pokud je to vaše běžná reakce, tak byste si podle Lenky Černé měli uvědomit, že tímto přístupem v dítěti budujete základy perfekcionismu. Vlastně mu říkáte, že i dvojka je špatně, pouze jednička se uznává jako úspěch. „Tento vzorec z dětství vede k totálnímu maximalismu, ke snaze dělat vše jen a jen perfektně. A pokaždé, když se něco jen malinko nezdaří, bude se daný člověk cítit velmi špatně,“ vysvětluje Lenka Černá.

Počkej, až vyrosteš, to už nebude taková legrace

Na první pohled je to jen taková bezvýznamná průpovídka, povzdech unaveného dospělého. A dítě tomu stejně nerozumí, no ne? Jenže pozor, dítě tomu sice nejspíš zcela nerozumí, ale do mozku se mu vrývá vzorec, podle kterého je dospělost pěkná otrava. „Mnohdy lidé, kteří tohle slýchali často, nikdy pořádně nedospějí a stále se chovají jako děti. Je to ale obranný mechanismus mozku, který jim říká, že když je dospělost krutá, je lepší zůstat dítětem,“ popisuje Lenka Černá.

Holka, chlapi jsou nespolehliví (nevěrní, sobečtí,…)

Tuto větu lze pokládat za neškodný povzdech, který takříkajíc vyšumí a vyzní do ztracena. Vždyť ho slyšela jen malá holčička, která ještě o chlapech nic neví. No právě! „Matky těmito stížnostmi dcerám vytvářejí jasný obrázek o tom, jací muži jsou. Když jí v dětství říkáme, že jsou špatní, jakého si pak v dospělosti vybere? Jistě takového, aby se její pravda potvrdila,“ říká Lenka Černá.

Bez práce nejsou koláče

Co na tomhle rčení může být špatného? „Není to taková pravda, jak se každému zdá. Bohatí si nevydělávají jen tím, že od rána do večera pracují. Vydělávají třeba tím, že jsou chytří nebo mají skvělý systém, který pracuje za ně,“ vysvětluje Lenka Černá s tím, že touhle větou v dětech budujeme představu, že kdo dře až do padnutí, nutně se má dobře. V dospělosti pak takové dítě nejspíš čeká pořádné zklamání. Třeba kopání výkopů je pořádná fuška, ale miliony se tím rozhodně nevydělají.

Musíš se chovat slušně

To je jistě pravda. Ale pozor na to, co si vaše dítě představí pod pojmem „slušně“. Sedět v restauraci bez pohnutí, nevydat ani hlásku a hlavně nepobryndat ubrus? „V některých případech se lidé, kteří tohle v dětství slyšeli, bojí mezi lidmi chovat přirozeně. Mají strnulé chování a panickou hrůzu, že se na veřejnosti dopustí nějaké chyby,“ dodává Lenka Černá.

Je ale možné skutečně kontrolovat každou větu, kterou svému potomkovi řekneme? Jistě ne! Ale opakovat jednu a tu samou poučku třikrát denně? To také není nutné! A když už nám něco ujede, není žádná ostuda se dítěti omluvit, vše vysvětlit a uvést na pravou míru…

A co vy, milé čtenářky? Přemýšlíte nad tím, co svým dětem říkáte? A jak reagujete, když vám něco ošklivého ujede? Prozraďte nám to v diskusi pod článkem.

Reklama

Načítám