Hlavní obsah

Ulevila jsem si, až když zemřel!

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Zažila jsem s ním psychický teror

Zdravím všechny ženy. I já jsem si prošla ne vždy šťastným životem. Ačkoliv mi bude teprve 30, tak si někdy připadám na 60... Začalo to všechno, když mi bylo 19 let.

Článek

Rozešel se se mnou tenkrát přítel a pro mně skončil svět. Řekla jsem si - půjdu na rande s prvním, kdo mě pozve. A pozval. Nebyl to žádný krasavec, ale uměl mluvit, v posteli jsem s ním zažila dosud nepoznané. Po třech měsících jsem otěhotněla. Mezitím mě stačili vyhodit z práce, chodil mi tam dělat žárlivé scény. Půjčil si od mého otce peníze, které už nikdy nevrátil, a místo vyznání lásky začaly lítat facky. Prý jsem si to zasloužila, flirtovala jsem s každým chlapem, co okolo mě prošel, a každého jsem údajně lákala do postele...

Za neposlušnost mě srazil autem

Pak přitvrdil. Přidal psychický teror. Už jsem se nemalovala, pomalu s nikým jsem se nestýkala, ale přetrhat rodinné vazby jsem odmítala. Vrchol? V 5. měsíci mě za neposlušnost srazil autem. V nemocnici tušili, která bije, ale já nespolupracovala. Pro mě škoda. Pak jsem zjistila, že čeká dítě i s jinou. Rozchod trval dlouho. Říkal, když ty nechceš být se mnou, tak já s tebou ano.

Rodiče jsem nechtěla do ničeho zatahovat. Pak se narodila dcera, proběhly soudy o svěření do péče, o alimenty. Teprve pak mu začalo docházet, že se ho sice bojím, ale ne natolik, abych s ním dál zůstala. Musela jsem chránit dceru.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Dcerka svého otce nikdy neviděla

Následovaly čtyři roky strachu

Pak to bylo snad ještě horší. Byly to čtyři roky strachu. Čekal na mě před domem, sledoval mě. Následoval soudní zákaz styku s dcerou a výhrůžky o únosu dcery do Itálie, abych prý poznala, co je to peklo na zemi. Poslal na mě nějaké Ukrajince, vyhrožovali mi, že mi pořežou obličej, zlomí nohy...

V době, kdy jsem nad muži lámala hůl, jsem poznala nynějšího manžela. Hodně mi pomohl v těch děsivých chvílích. Neutekl. Nikam nespěchal. A pak? Jednoho dne jsem se dozvěděla, že bývalý přítel, otec mé dcery, zemřel. Těžká autonehoda. Pocity? Úleva. Neskonalá. Pocit k nezaplacení. A dcera? Neptá se. Nikdy svého biologického otce neviděla.

Já ale den co den bojuju se vzpomínkami. Asi se z toho nikdy nedostanu na 100 %, ale snad někdy... Nejhorší je, že ho vídám ve snech, kde mi znovu a znovu dělá ty hrozné věci. Kdo to nepoznal na vlastní kůži, nepochopí, neporozumí.

Všechny, co jim kdy manželé a druzi ublížili, ať psychicky i fyzicky, najděte sílu odejít. Než bude pozdě. A to může být už zítra...

ynezorPumanzeSaNyknalC